TRHS, pozorovací síť určená ke sledování účninků ZHN

Na území bývalé ČSSR jsou rozesety stovky prefabrikovaných objektů ÚŽ-6, které byly zařazeny v rámci pozorovacích stanovišť zřizovaných za účelem zjišťování chemického a jaderného napadení v případě válečného konfliktu. Úkryty byly budovány ženijními jednotkami příslušných útvarů v rámci Teritoriální radiační hlásné sítě (TRHS / někdy je uváděno též TRS) převážně na místech s dobrým rozhledem na pravděpodobné cíle útoků. Jejich výstavba probíhala od první poloviny šedesátých let až do roků sedmdesátých. Na povrchu byl vždy poblíž okop pro obrněný transportér, vlastní objekt postrádá jakékoliv pozorovací průzory a sloužil pouze jako pracoviště velitele družstva chráněné před vnějšími vlivy, v případě jaderného výbuchu i pro pohotovostní ukrytí všech členů mužstva. Objekty TRHS byly deaktivovány počátkem 90. let, nyní se řada objektů nachází na seznamech nepotřebného nemovitého majetku AČR, určeného k odprodeji.

TRHS. Na počátku 60. let vrcholilo zamoření ovzduší v Evropě (a potažmo i na celém světě) spadem radioaktivních izotopů, zapříčiněným podzemními i pozemními zkušebními jadernými výbuchy na západní i východní straně železné opony. Zatímco předtím byla měření zajišťována pouze selektivně jednotlivými civilními resorty (roztříštěně Civilní obrana, hygiena potravinářství), poté, mezi lety 1962 - 1963, vznikla z podnětu chemického vojska (genmjr. Ing. Ludvík Ondrůj, ve funkci velitele chemického vojska v klíčovém období 1958-1968 a genmjr. Ing. Ján Franko, velitel chem. 1968-1981) centralizovaná síť určená primárně ke sledování radioaktivní zátěže na území ČSSR.

Základní organizační jednotkou TRHS je družstvo (minimálně ve složení 6+1), které v případě vyhlášení stavu ohrožení obsazuje konkrétní stanoviště, hlásku TRHS. Je přímo podřízeno náčelníkovi okresní radiační skupiny (ORS), vytvořené u příslušné okresní vojenské správy (OVS). Družstvo z určeného stanoviště monitoruje parametry jaderných výbuchů, úroveň radiace, koncentrace bojových otravných látek, provádí meteorologická měření v nízkých vrstvách troposféry a vysílá v předem stanovených trasách a intervalech tříčlennou automobilní radiační hlídku k vytyčení zamořených zón. Veškerou činnost a naměřené hodnoty hlásí radiostanicí náčelníkovi ORS. Pracoviště ORS (náčelník a 4 důstojníci vyhodnocení rad. situace) informace zpracovává (vytváří předpověď vzniku pásem rad., chem. a biologického zamoření se zákresem do map, organizuje doplňkový průzkum a odmořování osob, navrhuje OVS způsob varování, překonávání a odstranění zamoření) a výstupy poskytuje krajské radiační skupině (KRS), vojskům a součinnostním složkám na úrovni okresu.

Výkresy úkrytu ÚŽ-6a v provedení využívaném pro potřeby TRHS

Typický objekt typu ÚŽ-6 zařazený do TRHS. ÚŽ-6 neboli ženijní úkryt řady 6 je typizovaný objekt prefabrikované konstrukce vybudovaný z ženijních železobetonových dílců (rámů), částečně zapuštěný pod úrovní okolního terénu. Existuje několik variant tohoto typu stálého opevněného úkrytu, lišících se v detailech, ale i v rozměrech, což odpovídá funkčnímu určení jednotlivých objektů (pohotovostní, pracovní, speciální a odpočinkové, zodolněná velitelská stanoviště do úrovně pluk tvořily celé systémy vzájemně propojených úkrytů). Společné a určující jsou pro všechny typy unifikované stavební prvky, jak armované betonové rámy, tak pancéřové části (poklopy, dveře, roury komínků). Nadále se článek bude zabývat právě subtypem ÚŽ-6a, určeným pro potřeby Teritoriální radiační hlásné sítě.

Na povrch vystupují dvě trubice - komínek vytápěcí soupravy a komínek sání ventilátoru. Podlaha objektu leží 210 centimetrů pod niveletou okolního terénu (ideálně, reálně je však hloubka závislá na hloubce a stupni těžitelnosti místní zeminy a také na předpokládaném stupni ohrožení nepřítelem), každý objekt je navíc překryt přibližně jeden metr silnou vrstvou nadložní zeminy (onen příslovečný "kopeček", charakteristický pro objekty ÚŽ-6). Dovnitř se dle konstituce terénu vstupuje po několika schůdcích k vnějšímu plechovému poklopu kryjícímu vyústění přístupové chodbičky. Chodbičkou se sestupuje po dalších pěti schodech na úroveň podlahy úkrytu a následují protitlakové dveře typu ŽDV-2 z 5 mm plechu a hned v dalším příčném rámu jsou usazena první ze tří protiplynových vrátek, ŽDV-6/I. Za nimi se v zalomení chodbičky nachází výklenek pro uložení materiálu, suché WC a trychtýřovitý pisoár vyústěný do trativodu pod podlahou. Ve všech zárubních jsou v obou horních rozích ponechány kabelové prostupy utěsněné vazelínou. Po zmiňovaném bezpečnostním zalomení chodbičky (doprava či doleva, kvůli zmírnění případné tlakové vlny, prorazivší primární protitlakové a primární protiplynové dveře, a neutronového záření) následují druhá a třetí plynotěsná vrátka ŽDV-6/I a ŽDV-6/II (1 mm plech) v rozestupu 150 cm, mezi nimiž se nachází protiplynová odmořovací předsíň s asanačním zařízením, umožňující bezpečný přechod ze zamořené vnější atmosféry do hlavní místnosti o půdorysu 185x600 cm a výšce 200 cm. Zde bylo pracoviště velitele družstva, vybavené radiostanicí, automatickým signalizátorem otravných látek AS-67, ochrannými oděvy a zásobami pro několikadenní izolaci. Uvnitř úkrytu byla též uložena osobní výstroj mužstva. Úkrytová místnost byla s vnějším pozorovacím stanovištěm v zemním okopu (tam byl umístěn velitelský dalekohled TZK, druhý AS-67 a chemický průkazník) spojena pomocí linkového telefonního kabelu. V zadní stěně místnosti je potom ještě snadno probouratelná cihlová zazdívka průlezu do šachtičky nouzového východu.

Veškeré vnitřní vybavení úkrytové místnosti instalovali příslušníci družstva až při aktivaci objektu (v době míru byl vstup objektu překryt prefabrikátovými deskami či plechovým poklopem a dveře zapečetěny, uvedení objektu do bojové pohotovosti bylo otázkou několika hodin). Při zaujetí pozorovacího stanoviště mužstvo nejprve aktivuje přilehlý úkryt ÚŽ-6, naskladňuje chemický a zdravotnický materiál, ženijní nářadí, osobní zbraně a munici, instaluje dvě ocelové skládací palandy, stůl se židlemi, filtroventilační soupravu (FVKPM-1E se dvěma filtry FP-50, či FVKPM-2 s kolonou tří FP-50), vytápěcí soupravu a jednoduchý věšák na ochranné obleky, přichycený ke stěně. Současně s naskladňováním část družstva venku provádí přístupový zákop k pozorovacímu okopu. Objekty sítě TRHS, stojící často na odlehlých vrcholcích v kopcovitém terénu, nebyly elektrifikovány, počítalo se s obrněným transportérem (či samostatnou externí elektrocentrálou) stojícím v blízkém okopu pro techniku, jako zdrojem elektrické energie pro přístroje i k improvizovanému osvětlení pomocí osvětlovací soupravy.

Tyto úkryty byly pochopitelně umisťovány na význačná rozhledová místa s výhledem na předpokládaný významný strategický cíl, většinou celou městskou aglomeraci, přičemž právě teritoriální, čili územní pojetí TRHS předurčovalo tyto objekty jako zázemí pro družstvo vykonávající sledování situace nad celou oblastí v širším slova smyslu. S příchodem nových bojových prostředků v podobě zbraní hromadného ničení můžeme tedy vytušit změnu v i celkové koncepci přípravy obrany teritoria státu oproti padesátým letům, kdy bylo zajišťováno pozorování pouze konkrétních průmyslových a vojensko-strategických objektů.

Činnost družstva radiační hlásné sítě (dle Chem-2-8/č)

Soupis krytů ÚŽ-6 TRHS ve Východních Čechách

TRHS versus ROC & UKWMO monitoring posts

Některé z objektů ÚŽ-6, zařazených do systému TRHS
Cvičný ÚŽ-6 TRHS, Technické cvičiště Pardubičky	Hláska TRHS v Rohozné na Svitavsku	Hláska TRHS ve Lhotě u Vyškova	Hláska TRHS na vrchu Veliš nedaleko Jičína
Hláska TRHS nad Pelhřimovem	Hláska TRHS v Dolní Moravici	ÚŽ-6a VEČ 5270 - Cífer