Československá TRHS ve srovnání s britskou sítí ROC & UKWMO monitoring posts

Royal Observer Corps ("britský pozorovatelský sbor") vznikl jako dobrovolnická organizace roku 1925 zhodnocením zkušeností nabytých v I. světové válce, za účelem včasného varování a monitorování leteckých útoků na teritoriu Spojeného království. V letech 1940-41 se ROC vyznamenal účinnou hlásnou činností během Bitvy o Británii. Po II. sv. válce, pod vlivem hrozícího jaderného konfliktu, byla roku 1955 služba ROC pověřena Dolní sněmovnou britského parlamentu též monitorováním jaderných úderů nepřítele a souvisejícího radioaktivního spadu. Za tím účelem bylo na území Velké Británie a Severního Irska zbudováno 1563 podzemních pracovních úkrytů, svým určením obdobných objektům ÚŽ-6 československé Teritoriální radiační hlásné sítě (TRHS).

UKWMO (United Kingdom Warning and Monitoring Organisation, "varovná a monitorovací služba Spojeného království") byla zřízena ministerstvem vnitra (Home office) roku 1957 jako hlásná a uvědomovací služba kooperující se samosprávou v případě jaderného konfliktu (v podstatě obdoba československé Civilní obrany). Od roku 1965, kdy již díky dostatečnému rozvoji radiolokace i řádově vyšším výkonostním parametrům letounů pozbyla vidová hlášení vzdušné situace a vizuální identifikace letounů svého původního smyslu, byl ROC plně začleněn právě do podřízenosti UKWMO s úkolem zjišťovat přímo v terénu prvotní informace o úderech a lokální meteorologické rozptylové podmínky.

Struktura hlásné služby byla organizována následujícím způsobem. Jednotlivé monitorovací úkryty ("ROC posts", celkový počet 1563) telefonicky či rádiově sdělovaly zprávy  nadřízenému velitelskému stanovišti skupiny ("Group HQ", celkový počet 29). Zde došlo ke zpracování komplexních zpráv a jejich postoupení z dané oblasti do operačních center UKWMO ("Sector Operations Centres", celkem 6), kde byla širší situace podrobena analýze, na jejímž základě byla vyhlášena prognóza vývoje a ochranná opatření pro postižené, přesně vymezované oblasti. O situaci byla samozřejmě po příslušných liniích průběžně zpravována velitelství teritoriálního vojska a samospráva.

Monitorovací úkryt ROC (ROC post), axonomický pohled - řez

Monitorovací úkryt ROC (ROC post). Základní organizační článek sítě, jednotlivé objekty, byly v terénu umisťovány většinou na význačných kótách, v místech původních stanovišť válečných vidových hlásek ROC. Objekty byly na povrchu oploceny nízkým drátěným plotem.

Objekt je monolitické železobetonové konstrukce. Dovnitř se vstupuje šachtou, uzavřenou pancéřovým poklopem, po žebříku do hloubky 6,1 m. Zde se nachází nejprve předsíňka s chemickým WC (vyčerpávaným ven ručním čerpadlem), dřevěnými dveřmi se vstupuje do pracovní místnosti o půdorysu 2,15x4,9 m a výšce 2,15 m. Objekt není napojen na vnější zdroje el. energie ani vody, k napájení přístrojů a osvětlení slouží pouze 12 V baterie, dobíjené pomocí malé elektrocentrály. K filtraci vzduchu bylo využíváno FVZ typu WB1410, z iniciativy osádek byla někdy osazena i olejová kamna s výfukem ven šachtou.

Pracovní místnost (23 Post Skelmorlie)

Vybavení je skromné, tvoří jej pracovní stůl, pomocný stůl, skříně, police, dvě odpočinková lůžka a židle (všechen nábytek sjednoceného vzoru pro ROC) a chemické WC. Dále byl úkryt vystrojen následujícími přístroji: WB1401 (telefonní přístroj), AD8010 Tele-talk (skupinová komunikace mezi mnoha úkryty a "group HQ"), VHF radiostanice (od roku 1972, a pouze v hlavních úkrytech v rámci jedné sekce, viz níže), poplachová siréna, lékárnička,  a samozřejmě hodiny. Nezbytností bylo ženijní nářadí a veškeré mapové podklady, odborné časopisy ROC Journal, písemnosti, včetně sešitu údržby, sešitu výcviku a zápisníku velitele (tzv. "post log"). Veškeré vybavení bylo z podstaty ROC a kvůli pravidelnému výcviku nastálo instalováno v úkrytech a kontrolováno.

Základní indikační zařízení tvoří Ground Zero Indicator (GZI, "indikátor azimutu a síly jaderného výbuchu", fungující na principu výpalu do fotocitlivého papíru), Bomb Power Indicator (BPI, "indikátor síly tlakové vlny", v podstatě barometr), Fixed Survey Meter (FSM, "indikátor radiace", citlivost 500 - 5000 Roentgenů/hod.). Jen některé úkryty byly vybaveny meteorologickými přístroji pro sledování průběhu počasí.

Organizačně byly jednotlivé úkryty seskupeny do sekcí po 3 až 4, z důvodu přesnější lokace epicenter pomocí trigonometrie. Jeden úkryt byl vždy označen jako hlavní, jeho evidenční číslo pak končilo číslovkou 0 nebo 5 (př. sekce: úkryty č. 10, 11, 12, 13).

Monitorovací úkryt ROC, vnější prvky objektu (zleva komínek ventilace, indikátor FSM a vstupní šachta). Wykeham, Yorkshire	Pracovní místnost, 47 Post Alford, 29 group, Aberdeenshire (stav po opuštění objektu)	59 Post Braemar, group 29, Aberdeenshire, 10. června 1989. Chief Observer Richard Hewitt (zcela vlevo) při inspekci úkrytu.	Osádka dnes již zlikvidovaného úkrytu 31 Post Huntly, 29 group, Aberdeenshire

Velitelství skupiny, půdorys horního a spodního patra, zpracoval: Nick Catford

Velitelství skupiny (Group HQ/Group control). Bylo umístěno vždy ve zodolněném objektu. Centrem objektu byla operační místnost, v níž působil štáb. Informace zde byly zakreslovány na planšetech, polohy jaderných úderů a zamoření byly zaznamenávány do map jako výsledky hlášení monitorovacích úkrytů (pomocí trigonometrie byla po hlášení z několika úkrytů upřesňována epicentra). Každé velitelství čítalo v míru přibližně 50 osob (kolem 40 pozorovatelů, 10 vědeckých pracovníků a 5 stálých důstojníků z povolání). Bojové počty byly stanoveny na 80 osob.

Velitelství skupin bylo umístěno ve speciálně projektovaných železobetonových dvoupatrových úkrytech, pouze několik Group HQ využilo reginální velitelská stanoviště RAF z 2. světové války. Úkryt byl vybaven dieselagregátem, FVZ, kotelnou, ubytovacími prostory pro personál, komunikačním centrem, kuchyní a jídelnou a sociálním zařízením. Každé velitelství disponovalo stejnými měřícími přístroji, jako běžný monitorovací úkryt.

Zabezpečení úkrytu umožňovalo osádce přežit 1 týden v naprosté izolaci.

Group HQ 1, Maidstone, Kent (hlavní vstup z London Road). Uzavřeno 1992	Group HQ 1 - operační sál (činnost štábu nad mapovými podklady, rok 1960)	Group HQ 1 - Strojovna Filtroventilační zařízení a rozvodna, v pozadí průhled do generátorovny	Group HQ 5, Watford, bylo zrušeno po reorganizaci již v roce 1973
Group HQ 13, Carmarthen, Wales (uzavřeno 1992)	Group HQ 13 - operační sál pohledem z galerie	Group HQ 13 - galerie nad operačním sálem	Group HQ 13 - místnost spoj. techniky
Group HQ 13 - ubikace	Group HQ 13 - jídelna (v pozadí výdejní okno kuchyně)	Group HQ 13 - telefonní ústředna	Group HQ 13 - strojovna (ventilátor)

Operační centrum UKWMO (Sector Operations Centre). Byla rovnoměrně rozmístěna na celém území Spojeného království (Metropolitan Sector - Horsham, Midland Sector - Bedford, Southern Sector - Bristol, Eastern Sector - Lincoln, Western Sector - Preston, Caledonioan Sector - Dundee). Národní centrála UKWMO se nacházela v Goosnargh. Sector Operations Centres byla sloučená v jednom objektu s příslušným velitelstvím skupiny v oblasti. Vědci zde měli za úkol podrobně analyzovat především letecké údery - konvenční i nukleární, potvrzování jaderných úderů v konkrétních místech, varování před radioaktivním spadem dle rozptylových podmínek, dodávání informací samosprávě, teritoriálnímu vojsku i obdobným organizacím v okolních ohrožených státech.

Bedford, Group HQ 7 a UKWMO Sector Operations Centre Midlands Sector	Group HQ 7 - operační sál, společný pro ROC a UKWMO	Group HQ 7 - operační sál, činnost štábu, dobové foto	Group HQ 7 - operační sál, činnost štábu, dobové foto
Goosnargh, Group HQ 21 a UKWMO National HQ	Group HQ 21 - operační sál, společný pro ROC a UKWMO	Group HQ 21 - dieselagregát	Bristol, Group HQ 12 a UKWMO Sector Operations Centre Southern Sector

Činnost posádky úkrytu (z propagačních materiálů ROC)

Roku 1968 bylo vládou Spojeného království konstatováno snížení hrozby jaderného konfliktu, a některé výdaje na zbrojení tak byly shledány jako neopodstatněné. Důsledkem toho byla mimo jiné redukce počtu monitorovacích úkrytů ROC. Celkový počet 25 000 příslušníků ROC byl snížen na 12 500, stejně tak byla uzavřena zhruba polovina monitorovacích úkrytů, zůstalo pouze 873 objektů. Byla sloučena též některá skupinová velitelství. Dobrovolnická báze organizace ROC (oproti čs. vojensky organizované TRHS) byla omezena, počet osob obsazujících jeden úkryt byl určen na maximálně 10 (velitel, zástupce a dalších 8 pozorovatelů - všichni občané z blízkého okolí). Minimální bojeschopnou osádku tvořili 3 muži (velitel - odečítač informací z GZI a BPI, spojař - odečítač informací z GZI a BPI, pozorovatel - výměna fotocitlivého papíru v GZI a zajištění týlu).

I nadále byla konána cvičení (tzv. WARMON) dvakrát ročně, vždy 8 hodin, obvykle v neděli. Také byla jednou ročně pořádána 24 hodinová (sobota - neděle) mezinárodní součinnostní cvičení (tzv. INTEX) ke zlepšení kooperace v předávání informací v rámci celé západní Evropy. Výcvik, kontrola zařízení a spojení se konaly nejméně jednou měsíčně, v praxi však často i více, týdně.

V 70. a zejména v 80. letech prošlo vybavení úkrytů rozsáhlejší modernizací.

ROC ukončil svou aktivní činnost v roce 1991, kdy byly uzavřeny všechny zbývající monitorovací úkryty i Group HQ. Úkryty zrušené v roce 1968 byly předány vlastníkům pozemků, úkryty opuštěné v roce 1991 byly prodány zájemcům ve veřejných soutěžích.

Dlouholetá historie ROC je ve Velké Británii, ve srovnání s mladší československou TRHS, daleko šířeji objasněna a ve veřejném povědomí (což je jistě dáno z velké míry dobrovolnickým charakterem, zapojujícím obyvatelstvo do civilní obrany ve volném čase). Několik úkrytů dokonce dostálo obnovy v muzea ROC (např. 23 Post Skelmorlie), rekonstruováno je také mnoho místních velitelských stanovišť ROC (např. ROC Group HQ No. 20, York, North Yorkshire). Naprostá většina objektů, zejména rozsáhlejších úkrytů "group HQ", však podlehla devastaci či doplatila na ukončení pravidelné údržby.