Ocelové úkryty řady ÚO

Úkrytová místnost úkrytu ÚO-1 Malé sklápěcí stolky, v pozadí konzola pro umístění FVZ, vyústění vzduchovodu a zadní příčka Opč-4a

Jedná se o řadu ženijních úkrytů, souběžně vyvíjenou v 60. letech vedle úkrytů z tkaninových pytlů (ÚT-1, ÚT-2), plastů a železobetonových rámů (typová řada ÚŽ). Typy ÚO-1 až ÚO-3 se rozlišují dle určení a tedy rozdílného vnitřního uspořádání. Slouží jako pracovní úkryt pro 8 osob (ÚO-1), odpočinkový úkryt pro 10 ležících či 20 (nouzově až 25) sedících osob (ÚO-2) či jako pohotovostní úkryt pro 8 sedících osob (ÚO-3).

Přístupová chodba je řešena jako přímá z navazujícího zákopu i jako schodiště. Vstup je hrazen pouze jedněmi protitlakovými dveřmi typu Odv-1 a jedněmi plátěnými protiplynovými vrátky. Nouzový výlez je řešen pouze průkopem, bez šachty. Do sestavy úkrytu bylo možno vložit i stěnový prvek Ops-4 s nástavbou periskopu pro pozorování okolí. Výška nakrytí zeminou nesmí pro požadovanou ochranu klesnout pod 150 cm.

Půdorys obecné konstrukce úkrytu z vlnitého plechu ÚO	Podélný řez objektem řady ÚO (schodišťový vstup), včetně vyznačení jednotlivých konstrukčních prvků (ocelových dílců)

Příčné řezy objektem ÚO (úkrytová místnost a chodbička)

Varianty využití úkrytu ÚO (odpočinkový - ÚO-2 a pracovní úkryt ÚO-1)

Tyto objekty byly prosazovány z hlediska jednoduší montáže silami mužstva (lehké ocelové dílce nevyžadují montáž a usazení pomocí autojeřábu). Dílce jsou spojovány sešroubováním, montáž do několika částí lze ale s výhodou provést již předem a poté při instalaci využít kolový dozer DOK a autojeřáb. Celková hmotnost kompletu činí 3,05 t, přepravuje se na nákladním vozu P-V3S. Montážní jednotka ve složení 1+8 mužů zvládne kompletaci a usazení do předem připraveného výkopu (70-120 m³) manuálně za 3-4 hodiny, s využitím mechanizace a předem připravených dílců pak do 2 hodin.

Úkryty byly vybavovány ručním filtroventilačním zařízením PFVZ-50 či FVKP-M a kamny na tuhá paliva.

Stavba poskytuje standardní ochranu proti maximálnímu tlaku v čele tlakové vlny do 2,0 kp/cm2. Vybudováno však bylo, oproti železobetonovým úkrytům řady ÚŽ, jen malé množství ocelových úkrytů, převážně ve druhé polovině 60. let. Typicky se s nimi lze setkat v palebných postaveních protiletadlových raketových oddílů PVOS pro komplety SA-75 Dvina/S-75 Volchov, nebo u rozsáhlejších objektů různého účelu z období 50.-60. let (např. SVS 2. divize PVOS či objekt nedaleko Kostelce nad Orlicí).

ÚO-3 v palebném postavení 1.plro Hora sv. Šebestiána, 185. plrb (místnost ze stěnových prvků Ops-1 a zadní příčka Opč-4a a výplní Opč-5)	ÚO-3, Hora sv. Šebestiána Přímý vstup (zprava stěnový prvek Ops-1, schodišťový segment Oss-1 a chodbička z malých stěn. prvků Ops-3)	ÚO-3, 5.plro Nové Mitrovice (zde jakožto pohotovostní úkryt pod VS). Ukázka přímého vstupu, zřetelná je chodbička (Ops-3) a dveře Odv-1	Úkrytová místnost (5.plro Nové Mitrovice, poloha objektu 49°32'59.942"N, 13°42'22.107"E, dnes již kompletně zlikvidován)
ÚO-3 poblíž Trhové Kamenice (49°46'59.341"N, 15°47'27.803"E) jakožto pohotovostní úkryt ve starším bojovém postavení	Obnažený ocelový skelet ÚO-3 V areálu Stř. policejní školy MV v Holešově se nacházely 2 exempláře (49°19'32.358"N, 17°35'37.258"E)

Z hlediska srovnání s fortifikacemi v rámci ostatních států Varšavské smlouvy lze uvést sovětský úkryt z vlnitého plechu, typ KVS.

JINÉ RELEVANTNÍ PRAMENY: