Výkonný praporčík Tomáš M. vzpomíná na svou ZVS u 9. plro v letech 1992-93:

Předně musím říci, že v Miškovicích jsem sloužil až po "sametu" od dubna 1992 do října 1993. V červenci přišlo rozhodnutí o 12 měsíční prezenční službě a nám ji zkrátili na 16 měsíců. Končili jsme tak tuším koncem srpna, nebo začátkem září 1993. Ja jsem před vojenskou základní službou studoval vojenské gymnasium a v Miškovicích jsem po celou dobu služby dělal výkonného praporčíka. Vojáci z povolání o mé předchozí "službě" v armádě věděli a mohu říci, že mě snad brali jako sobě víceméně rovného. Hodně jsem s nimi sloužil 24 hod. služby jako pomocník DVT a mohu říci, že jsem je za tu dobu všechny poznal velice dobře.
9.plro byl v době mé služby vyhlášený právě pro svou atmosféru a mezilidské vztahy po celé 71. brigádě. Velkou zásluhu na tom měl samozřejmě velitel oddílu kpt. Böhm, ale ani ostatní důstojníci se k VZS nechovali špatně (vyjímky samozřejmě existují všude a k několika excesům docházelo i u nás) ale celkově si myslím, že oproti jiným oddílům byly Miškovice "zlatou vojnou".
V době mého počátečního působení u 9.plro nebyl oddíl zařazen v hotovostním systému PVO. Od této skutečnosti se odvíjí celý systém jeho fungování. Po přijímači zůstalo na oddíle cca kolem 20 VZS. Pokud si z tohoto čísla odečtete denní strážní a dozorčí službu, pochopíte, že žádný velký zázrak ve výcviku se udát nemohl. Velitel palebné baterie ani nesestavil kompletní družstvo pro výcvik v nabíjení Něv a většina činnosti byla zaměřena na údržbu techniky. Jak jsem již psal na fóru, oddíl byl vybaven dvojmístnými palposty, které byly nenabyté. Všechny rakety byly umístěny na Zilech, které parkovaly v zodolněných podzemních garážích, na letecké fotografii je máte označeny jako objekty pro PR-14, dále parkovaly v zodolnených okopech. Zily v zodolněných okopech za strážnicí plnily velmi důležitou úlohu pro strážní hlídky, které se celou noc motali "Céčkem" (prý podle nějakého schématu) a prováděli rádoby strážní službu. Ve skutečnosti po příchodu do Céčka a nezbytné debatě a cigaretě se strážákama, šli chrápat pod plachtu do jednoho z těchto Zilů. Všechny podzemní garáže a také zodolněné okopy měly nad sebou konstrukci pro maskovací sítě (garáže nad výjezdy), ale v době mého působení byly v dost dezolátním stavu a maskovací sítě na nich uchyceny nebyly. Celý palebný průměr oddílu byl 16 raket, všechny byly umístěny na zilech, (pojem těležky vůbec neznám, podle mě jsme je neměli) pouze jednou nebo dvakrát za mou službu se stalo, že Zil musel na GO a v tom případě se rakety nabíjely na rampu číslo II. (dle vašeho plánku). Pod palpostem č. II jsme měli fotbalové hřiště, kde jsme příjemně trávili hodiny tělesné přípravy (kpt. Böhm byl vášnivým fotbalistou a hrál za nějakou vesnici, kde bydlel). Ještě k samotným palpostům. V Miškovicích se tradovalo, že tyto palposty byly určeny pro sovětské námořnictvo. Po diskusi na nymburském fóru jsem si vyhledal několik fotek torpédoborců, které jimi byly vyzbrojeny a je to čirý nesmysl. Tyto rampy určitě na lodích umístěny nebyly. Jestli je měl původně používat VMF k ochraně některého z přístavů nebo letišt nevím, v Miškovicích se však tato pohádka udržovala z pokolení na pokolení, především mezi VZS. Pokud vím, lampíci se k tomu vůbec nevyjadřovali. To, že by kromě nás měl tyto palposty ve výzbroji i jiný oddíl (vy se v mailu zmiňujete o 10.plro v Jenči) nevím. Musím říci, že VZS neměli prakticky žádné možnosti se setkat s vojáky z jiných oddílů. Spojaři byli na začátku voj. služby na výcviku ve Slaném. Pak se rozjeli po oddílech a možnost nějáké komunikace nebyla, kromě těch co zůstali na velitelství brigády. Ty vrámci denních prověrek spojení po cykloidě komunikovali s našimi spojaři a svorně nadávali na vojnu. Komunikace mezi palebnými oddíly však prakticky neexistovala. Já jsem jako výkoňák musel pravidelně cestovat na Drnov kvůli výplatnicím VZS, peněžním náhradám za stravu, porovnání výzbrojního mat. atd, takže jsem se potkával s ostatními výkoňáky z oddílů, ale velmi zřídka jsme dali nějákou delší řeč. Všichni jsme tam měli co dělat, Drnovský kasíno navíc nepatřilo mezi nejideálnější místa k setkání a každej koukal, jak odtamtud co nejrychleji vypadnout (koncentrace debilních gum tam byla opravdu vysoká).
Ještě k jednotlivým objektům v Céčku. Céčko bylo oploceno cca třímetrovou betonovou zdí, která byla na vnitřní straně maskovaná zelenými a hnědými fleky na šedém betonu. Kolem céčka byl ještě jeden plot z pletiva, mezi oběma ploty se prováděli strážní obchůzky, podle předem dané varianty, kterou denně sděloval DVT na ranním rozdělení strážní dvojici. Velitel stráže tak vždy v určenou dobu vysílal svého pomocníka na procházku mezi ploty. Tam existovalo tlačítkové zařízení, podle kterého DVT dole na praporu sledoval pohyb hlídky na mapce céčka. Skutečnost byla taková, že někdo přišel na to, že všechny tyto tlačítkové spínače mají jakousi rozvodnou desku právě na strážnici a po jejím pootevření (nesměla se otevřít úplně nebo to dole v Béčku na praporu DVT poznal) mohl naspínat jednotlivá stanoviště, jako by je skutečně procházel. Tuším, že někdy v létě 1992 jsme dostali psa a ten pak sekal se svým psovodem "obdenky" na strážnici v céčku.
Na samotném vrcholu Mrtvé kopce byla v zodolněném okopu umístěna aparatura střeleckého radaru NRL-125. Poblíž vchodu do podzemního prostoru VS byla přízemní budova pro bojovou směnu, tzv. "Zkrácená". Celým problémem céčka byl jeho totálně zanedbaný stav. Např. pitná voda byla jen na strážnici, za strážnicí došlo k prorezavění vodovodního řádu a zastavení přívodu vody pro zkrácenou a pro VS. Váš půdorys VS je přesný (co si tak vybavuji, přece jen je to již nějaký pátek). Určitě tam bylo Káčko (kabina velení a řízení), co se týká prostředního sálu, tam jsem snad ani nikdy nebyl, nebo byl, ale techniku jsem si nezapamatoval (asi nebyla zajímavá). V posledním sále byly skutečně zaparkovány obě elektrocentrály RTB a výcviková kabina. Návěs cykloidy a samotná cykloida stála na louce kousek pod Zkrácenou. Byly i ní zaparkovány i dvě elektrocentrály, tužím že klasické EDS-100.
Co se týká přehledové P-15, tak ta parkovala ve složeném stavu v jedné z garáží v autoparku v objektu „B“. Severně od céčka sice byl ještě jeden objekt, kterému se říkalo „patnáctka“ právě proto, že tam měl být umístěn P-15, ale ve skutečnosti byl tento objekt prázdný a ani se nehlídal. Na „patnáctku byl docela dobrý výhled z „dévéťárny“ z „béčka“ a jednou se opravdu stalo, že jsme tam spatřili nějaké vetřelce. Hotovostní jednotka tam pak vyrazila s ostře naládovanejma včelama do svých osmapadesátek a DVT tam opravdu zatknul nějaký dva třináctiletý kluky z Miškoveckého sídliště. Ještě teď je mám chudáky před očima když je kluci přivedli do béčka na dévéťárnu (zrovna jsem bouchal pomocníka). Byli z toho celý vyjukaný a DVT jim to tenkrát nijak neulehčil. Pouštěl na ně dost hrůzu a pak je předal rodičům. Aby to řešil s policajtama, nebo hlásil mimořádku, na to byl zas dost rozumnej a navíc pohodář.
Náš oddíl pořádal každý půlrok nový přijímač. Přivezlo se vždy kolem 120 nových vojclů a všichni byli ubytováni v Béčku. V Béčku byla jednopatrová budova, která vypadala jak horská chata, v prvním patře byly ložnice jednotlivých rot a baterií, toalety a záchody, v přízemí byly kanceláře lampíků, učebna a kinosál. Problém byl i v technickém stavu této budovy. Např. ústřední topení bylo parního typu, ale v kotelně v době mého působení fungovali ze tří kotlů jen dva a ty se kvůli technické údržbě střídaly. V zimním období teplota v ložnicích nepřevýšila 10°C, dole v kanclech byla taková kosa, že jsem pomalu nemohl datlovat výplatnice na psacím stroji. Všichni jsme tam perfektně dodržovali výstrojovou kázeň a zimní doplňky byly hojně využívány. Spali jsme v pyžamech, na kterých jsme ještě měli min. teplákový soupravy, někdy ještě posílený teplejme vložkami do pětaosmdesátek. Na Béčko navazoval autopark, na jedné straně byly garáže, naproti nim otevřený přístřešek pro techniku. Dozorčí služba v autoparku se nedržela.
Po dubnovém přijímači 1993 se začaly dít podivuhodné věci. V průběhu vojny náš oddíl personálně posiloval, už začátkem roku k nám dorazili dva ORS a několik dalších lidí z PŠ. Koncem dubna nebo začátkem května jsme šli do ostrý hotovosti. Oddíl měl takřka úplný početní stav a více jak polovina oddílu se přestěhovala na Zkrácenou do Céčka. To samozřejmě sebou přineslo dost komplikací, netekla tam voda, tak se Slaného poslali cisternu, která parkovala přímo před Zkrácenou. Voda byla určená k pití, co se nevypilo, v tom se člověk opláchnul a nakonec s ní ještě udělali rajóny. S pořádkem to na zkrácený ale moc nepřeháněli (obrazně řečeno tam byl bordel jak v tanku), všude se válely nějaký hadry – maskáče, přece jen začínalo být léto a tak si bojová směna pokud nebyla na stanovišti dost ulehčovala, plynový masky atd. Okna od Zkrácený byly permanentně otevřený, při vyhlášení bojového poplachu se z nich běžně vyskakovalo. V době taktického cvičení, které předcházelo odjezdu na polygon do Postoloprt přibyly ještě osobní zbraně. My ostatní jsme do Céčka docházeli dvakrát denně, ráno na BoRo, odpoledne na čtení rozkazu. V době taktického cvičení jsme byli v Céčku takřka všichni, kromě kuchařů a lidí z autoparku. Byl to docela frmol, když velitel písknul cvičném poplach. Ze Zkrácený začali vyskakovat maníci v trenýrkách s plynovejma maskama a se samopalama a pádili sestykovat odpalovací rampy, všichni někam běželi a přitom řvali a nadávali. Lampíci bordel na zkrácený celkem tolerovali. Bylo jim jasný, že bez osobních skříněk se pořádek udržet nedá a jim šlo hlavně o splnění časových limitů.