Poválečné fortifikace\Protivzdušná obrana státu\9. plro Miškovice (71.plrb), S-125M

9. protiletadlový raketový oddíl Miškovice, podřízený pražské 71. plrb

Protivzdušná raketová obrana hlavního města Prahy byla mezi lety 1959-1989 zajišťována oddíly přímo podřízenými 71. protiletadlové raketové brigádě, podřízené 3. divizi PVOS Žatec, v jejichž výzbroji se za toto období vystřídalo několik typů raketové techniky, v počátcích PLRK SA-75 M DVINA, postupně od roku 1965 pak PLRK S-75 M VOLCHOV. Tyto oddíly s raketovými systémy středního doletu tvořily první, vnější perimetr obrany.

V první polovině 70. let byla kruhová obrana Prahy doplněna vnitřním prstencem oddílů vyzbrojených PLRK krátkého dosahu S-125 NĚVA.

Později, roku 1985, byla nově vybudovaná základna Klondajk u Dobříše vyzbrojena výkonnými PLRK dalekého dosahu S-200 VEGA.

Následující článek se blíže zaměřuje na jednu ze základen na vnitřním preimetru Prahy, 9. plro v Miškovicích. Na jednotlivých základnách budovaných pro systémy PLRK S-125 lze vysledovat určité odlišnosti, vyplývající především z rozdílné doby vzniku - první základny byly budovány od počátku 70. let v rámci 71. plrb Praha, postupně poté u 76. plrb Brno a naposled v 80. letech u 186. plrb Pezinok). Avšak základní koncepce čtyř odpalovacích ploch ležících ve vrcholech pomyslného lichoběžníka, v jehož středu je umístěno zodolněné podpovrchové velitelské stanoviště s naváděcím radiolokátorem na stropnici, zůstává absolutně všude zachována.

GPS souřadnice objektu:
50°9'26.01"N,14°33'12.62"E

Terénní průzkum:

2003 - 2006, Petr Cihelka

Fotodokumentace:

říjen/listopad '03, Petr Cihelka
leden '06, Petr Cihelka
únor '06, David Novák

Popis 9. protiletadlového oddílu v Miškovicích. Jedná se o vůbec první plro v rámci ČSLA, který byl vybudován pro raketové komplety Něva (do té doby vznikaly jen plro pro PLRK S-75 Dvina/S-75M Volchov, které byly řešeny poměrně málo odolnými stavbami, částečně zodolněné bylo pouze velitelské stanoviště oddílu a sklady raket). Proto je možné na miškovické základně vysledovat určitá specifika, která byla u později budovaných základen pro S-125 pozměněna. Právě ony zajímavé odlišnosti v konstrukci staveb a v topologii oddílu budou náplní tohoto pojednání. Typickým oddílem pro S-125 Něva včetně podrobnějšího vysvětlení funkce jednotlivých objektů a organizace útvaru se odděleně zabývá samostatný článek, jenž by si zájemce o strukturu plro měl přečíst předně.

Provizorní palebné postavení 9. plro ve Kbelech Palebné postavení 9. plro v polovině 70. let
Provizorní palebné postavení
9. plro na letišti Kbely
(50°7'12.48"N, 14°32'58.121"E)
v letech 1972-75
Palebné postavení 9. plro
u Miškovic, v probíhající výstavbě,
rok 1975

9. plro byl původně dislokován přímo na kbelském letišti jako 9. plro Praha Kbely, zřízený v roce 1972. Později byl však redislokován do Miškovic u Čakovic. Zdejší základna, přímo projektovaná již pro systém S-125, leží přibližně 10 km severozápadním směrem od pražského Starého města, v nadmořské výšce 260 metrů, nedaleko kóty 263,8 m n. m., Zabitý kopec. Stavba zodolněných objektů, ubytovacího zázemí, autoparku a oplocení celého areálu probíhala v průběhu roku 1973 a ihned poté se sem z provizoria ve Kbelích přesunula technika a personál 9. plro. Krycí číslo útvaru bylo VÚ 6251, spadal do podřízenosti již zmiňované 71. plrb. Prvním velitelem se stal kpt. Ing. Josef Bartejs.

Vlastní komplety S-125 naváděné povelově, s maximálním účinným dosahem do 25 km a výškovým dostupem 18 km byly určeny k ničení všech vzdušných cílů (pilotovaných i bezpilotních letounů, vrtulníků i raket nepřítele) na přízemních, malých a středních výškách. Radiolokátorem navedení je NRL-125M (dosah 82 km/20-18 000 m výšky), umožňující na cíl nebo skupinu cílů současně vést dvě rakety automaticky nebo po televizním kanálu. V Miškovicích byly řízené střely 5V27 umístěny na typově starších odpalovacích zařízeních 5P71 (SM78A), tedy vždy po dvojici PLŘS, stejně tak jako u 10. plro Jeneč (11.-16. plro byly vybaveny odpalovacími zařízeními 5P73 neboli SM106 pro čtveřici odpalovaných PLŘS).

Nyní se pokusím textem popsat rozložení objektů v areálu útvaru, jednotlivé objekty jsou pojmenovány jednak oficiálními názvy, ale v závorce také oficiálně používaným kódovým označením římskými čísly. Ke snazší orientaci může čtenáři pomoci přiložená ortofotomapa s popisky u jednotlivých budov.

Výřez z mapy KČT 37 Okolí Prahy - východ Ortoftomapa z první poloviny 90. let zachycuje celý útvar - bojovou i ubytovací část (vlevo) Letecký snímek bývalého 9. plro
Výřez mapy KČT 37
Okolí Prahy - východ (1:50 000)
Objekt se nachází poblíž kóty 263,8
Zabitý kop. (červený bod uprostřed)
Ortofotomapa 9. plro
ještě z doby činné služby, jak
dokládají maskovací sítě natažené
přes odpalovací zařízení (rok 1994)
Ortofotomapa 9. plro
zachycuje objekt tak, jak vypadal ve
druhé půli 90. let. Jsou zaznačeny
názvy jednotlivých objektů

Prvními objekty útvaru, na něž narazíme při cestě z miškovické ulice Na Kačence, jsou kasárna s autoparkem (tzv. objekt "B"). Zde dříve začínalo zakázané pásmo a příjezdová komunikace byla dál střežena. Již zde je patrná první odlišnost od později budovaných útvarů, totiž že takzvaná "rota" (ubytovací monoblok se zázemím pro posádku) a autopark byly mimo vlastní palebné postavení (nazývané jako objekt "C"), což je běžné u základen pro PLRK S-75, avšak u pozdějších útvarů vyzbrojených S-125 jsou týlové objekty a palebné postavení projektovány v jednom střeženém areálu (viz schematický náčrt). Jak je vidno při porovnání ortofotomap z roku 1994 a ze druhé poloviny 90. let, i zahrádkářská kolonie poblíž základny vznikla až po opuštění objektů armádou. Bezprostředně za plotem, již v areálu palpostu, následovala strážnice a dva částečně zodolněné betonové okopy (objekt II) pro automobilní techniku, například jeden volný PR-14 pro případ nutnosti vybytí střely z některé odpalovací rampy (obdobná dvojice okopů leží i při cestě k odpalovacím plochám III a IV, zde stál v každém okopu jeden přepravník PR-14 s naloženými dvěma raketami připravenými k dobytí na odpalovací rampu). Jednotlivé stavby palebného postavení byly stavěny buď jako zodolněné, nebo částečně zodolněné. Za bránou se vozovka postupně rozděluje na tři rovnoběžné větve:

Nákres velitelského objektu - objektu I
Schematizovaný půdorys
objektu I (9. plro Miškovice)

Horní (na ortofotomapě označená písmenem A) obsluhuje odpalovací plochy I a II a spolu s odbočkou (větev B) i objekt I (zodolněné velitelské stanoviště), které je svým půdorysem opět poněkud odlišné od pozdějšího typového projektu (především řešením pěchotního vstupu a umístěním ventilátorovny). Před prostředním sálem objektu I se nachází zděná budova pro osádku (hotovostní směnu), která tu trávila vzácné chvíle klidu. Tato budova byla příslušníky útvarů raketové PVOS přezdívána "zkrácená". Podíváme-li se na leteckou fotomapu, při horní cestě též leží nejprve menší jednosálový úkryt pro prostředek spojení 5Ja62 Cykloida, za odbočkou pak ještě jeden ze dvou atypických dvousálových zodolněných úkrytů - Vc1 (každý tento úkryt má dva sály pro dva naložené nabíjecí přepravníky TZM PR-14, neboť každá ze čtyř palebných čet s vlastním OZ disponovala dvěma přepravníky TZM PR-14), oba se zadními nouzovými východy. Toto je další unikum 9. plro (a také 10. plro Jeneč), neboť jak bylo zmíněno v úvodu, jediné tyto dva (nejstarší) protiletadlové raketové útvary ČSLA vyzbrojené PLRK S-125 byly vybaveny OZ pro dvě rakety (tedy nikoliv pro čtyři, jak je obvyklé). Z výše uvedeného vyplívá, že i celkový počet PLŘS, uchovávaných v oddílu, byl poloviční (16 ks raket, všechny nabité či umístěné po dvou na přepravnících).

Spodní větev (C) oproti tomu míjí dvojici již zmiňovaných zodolněných okopů pro PR-14 a kolem druhého objektu Vc2 pro přepravníky míří k odpalovacím plochám III a IV.

Oproti později budovaným plro chybí u 9. plro oba pohotovostní úkryty ÚŽ6 pro členy palebné baterie, obsluhující odpalovací zařízení. Přítomen je pouze jeden pohotovostní úkryt mezi OR 2 a 3.

Letecký snímek bývalé odpalovací základny Letecký snímek bývalé odpalovací základny
Letecký snímek
Pohled na bývalý vojenský prostor
z jihovýchodu (foceno 1.5.2004)
Letecký snímek
Pohled na bývalý vojenský prostor
od severu (foceno 1.5.2004)

Mimo již zmiňovaná zařízení útvar disponoval podvozky a tahači, odstavenými v autoparku v objektu "A" na nekrytých stáních a přehledovým radilokátorem PRL P-15. Tento byl umístěn ve zodoloněném jednosálovém objektu, stojícím samostatně v oploceném prostoru zvaném "Na Skalce", přibližně 150 m severně od objektu "C". Systém ŘRL P-15 byl později doplněný anténním stožárem systému Unža (SQUAT EYE), pokrývajícím nízkoletící cíle a dále radiolokačním dotazovačem pro rozlišení vlastních a cizích cílů 1L22-1 Parol (původní název NRZ, nyní IFF). Tento systém funguje na principu ozáření přijímače a vysílače v letounu paprskem, přičemž ve vlastních letounech a radiolokátorech se podle přesného časového harmonogramu vyměňovaly "kódy", což byly laděné obvody. Takovýto obvod v letounu, ozářený vlastním radiolokátorem, vyslal v případě shody zpět signál. Na obrazovce lokátoru byl cíl vidět jako "měsíček" cca 1 x 5-7 mm (konkrétně při použití RL typu P-12). Když byl zapnutý dotazovač, udělal se za ním ještě symbol například jako čárka-tečka-čárka. Tudíž operátor lehce poznal, zda vede vlastní nebo cizí letoun. A tento princip byl v obměnách užíván i v rámci ostatních složek armády. Radioreléové spojení útvaru s nadřízeným velením zajišťovala 5Ja62 Cyklojda (anténa, anténní kabina a kabina aparatury).

Radiolokátor NRL-125 - anténní jednotka Radiolokátor NRL-125 - anténní jednotka systému PR-14, P-15 a Unža ŘRL P-15
NRL-125 (LOW BLOW) - UNV
Naváděcí radar systému PLRK S-125
na podvozku KZU-16
NRL-125 - UNV
v maskovaném bojovém postavení
PR-14,
v pozadí anténa P-15 a Unža
ŘRL P-15
Anténní část 5Ja62 Cyklojda 1L22-1 Parol Kabina velení a řízení (UNK)
Anténní část 5Ja62 Cyklojda 1L22-1 Parol,
prostředek průzkumu vzdušných cílů,
který v závěrečných letech existence
útvaru nahradil starý systém Kremnij
UNK - kabina velení a řízení
na automobilním přívěsu
v jednom ze sálů.
"srdce velitelského úkrytu"

Útvar v rámci reorganizací zanikl a současně, roku 1994, byl opuštěn i vlastní vojenský objekt. Posledním velitelem oddílu byl kpt. Ing. Petr Böhm.

Série následujících fotografií dokumentuje stav objektu "C" na přelomu října a listopadu 2003:

Zodolněné stání pro techniku Jednosálový železobetonový objekt Objekt pro dvojici přepravníků PR-14 Nouzový východ z objektu pro přepravníky PR-14
Jedno z částečně zodolněných
stání pro automobilní techniku
Jednosálový objekt
pro lokátor P-15
Dvousálový skladovací objekt
o kapacitě dvou přepravníků
TZM PR-14AM
(čili dohromady pojal 4 střely 5V27)
Boční (nouzový) vchod
do předchozího objektu
Druhý z úkrytů pro přepravníky PR-14 Druhý z úkrytů pro přepravníky PR-14, pohledem do nitra jednoho ze dvou sálů Posuvná protitlaková vrata Detail uzavíracího mechanismu vrat
Druhý z úkrytů pro přepravníky,
stropnice nad vjezdem
do jednoho ze dvou sálů
Pohled do nitra objektu Posuvná protitlaková vrata
Pancéřové krycí pláty zmizely,
zbyl jen písek
jako účinná vnitřní výplň
Detail uzavíracího mechanismu
vrat (pro srovnání, masivní pružina
má průměr cca 60 mm)
Objekt velitelského stanoviště Portál téhož vchodu Vchod pro pěší focený zevnitř objektu VS Zbytky elektro- a vzduchoinstalací
Hlavní (velitelský) objekt,
vjezd do sálu s přívěsy RKU - 5F24
- PRM. Vchod pro pěší je hned vedle
nalevo, zakryt bujnou vegetací
Portál téhož vchodu
pohledem ze stropnice. Jasně vidět
jsou "prasečí ocásky"
pro upevnění maskovacích sítí
Vchod pro pěší,
hrazený dvojicí dveří ŽDV-2.
Opět velitelský objekt
Fragmenty rozvodů vzduchu
Zde výduch do sálu pro RKU - 5F24
- PRM nad vchodem do umývárny
Přístupný volný prostor mezi tubusy sálů Sál s elektrocentrálami Prvky ventilace v jedné z místností za sálem pro elektrocentrály Vrata vchodu do sálu pro elektrocentrály
Prostor mezi sály
(sál pro RKU - 5F24 - PRM nalevo,
sál pro elektrocentrály vpravo)
Velitelský objekt,
sál určený dvěma
přívěsům s elektrocentrálami EDS-100
a návěsu AKKORD
Prvky ventilace v témže sále
hlavního objektu
(vstup do ventilačního komínu)
Vrata vchodu
do sálu pro elektrocentrály (EC)
Vyústění výfuků nad vchodem sálu pro elektrocentrály Vjezd do sálu pro EC Situace vchodu do sálu elektrocentrál spolu s ventilačním výduchem Nájezd na stropnici objektu VS
Vyvedení výfuku
zplodin agregátů nad vjezdem
do sálu pro EC
Vjezd do sálu pro EC Situace vchodu
do sálu elektrocentrál.
Vyčnívá jeden z ventilačních komínů
Nájezd na stropnici
mezi oběma vchody
Vjezd do sálu pro kabinu UNK Vjezd do sálu pro UNK Ihned po odsunu vojska nastoupila buřeň a křoviska... Vchod do sálu pro kabinu UNK s torzy vrat
Vjezd do sálu pro kabinu UNK
zachycený z rampy nájezdu
Tentýž vjezd
velitelského objektu
Odnést si alespoň trochu
vypovídající fotografii
dá spoustu práce...
Vchod do sálu,
kde bývala umístěna UNK
Hlavní objekt, sál pro UNK Interiéry objektu VS Regulační záklopka ventilace Objekt výduchu ventilace, umístěný na stropnici
Hlavní objekt, sál pro UNK
Za příčkou se skrývá místnost
velitelského stanoviště, kde též býval
umístěn skleněný planžet
Kabelový prostup,
znovu v sále pro UNK. Rám dveří
v horní části snímku patří vchodu do
místnosti telefonní ústředny
Regulační záklopka ventilace
v sále pro kabinu velení a řízení
Ventilační komín
na stropnici nad sálem
s elektrocentrálami,
sloužící jako výduch vzduchu
Objekt sání ventilace, umístěný na stropnici Detail sání ventilace Částečně kryté postavení naváděcího radaru NRL-125
Komín sání ventilace,
nad místností filtrovny
... a ještě v detailu Částečně kryté postavení
pro anténní část naváděcího
radiolokátoru na stropnici
velitelského objektu

Fotky z počátku roku 2006 pak dokládají neutěšený stav objektů (zejména všech interiérů velitelského úkrytu), které zatím silně utrpěly rukou zlodějů kovů. Po zděných a montovaných barácích již prakticky není ani památky, postupně zarůstají i čtyři odpalovací stanoviště:

Betonové částečně zodolněné stání pro PR-14 Čelní pohled na dvousálový objekt Palebné postavení III Celková situace objektu VS z východu
Betonové částečně zodolněné
stání, uprostřed vodící panel
pro snazší zacouvání 
Čelní pohled na objekt
pro dvojici přepravníků TZM PR-14AM
Palebné postavení III,
obehnané částečně zemním valem
se sloupky pro upevnění
maskovacích sítí
Celková situace VS z východu
(vchod do sálu EC nalevo, vpro-
střed na stropnici ventilační komín,
znát je i postavení pro radiolokátor)
Detail na vjezd do sálu pro přívěsy EDS-100 a návěs AKKORD Prostor pro zasouvání vrat v sálu pro dvojici EDS-100 a AKKORD Horní kolejnice zavěšení vrat a kabelový prostup Vjezd sálu pro EDS-100 a AKKORD
Detail na vjezd do sálu
pro elektrocentrály
a na ventilační zařízení
Prostor pro zasouvání vrat
(sál pro elektrocentrály,
velitelský objekt)
Horní kolejnice zavěšení vrat
s kabelovým prostupem
Vjezd sálu
pro elektrocentrály EDS-100
a návěs kabiny AKKORD
Sál pro elektrocentrály Komůrka pro přístup ze sálu ke komínu výduchu ventilace Pohled do rozvodu vzduchu dovnitř do komínu Interiér rozvodů ventilace
Sál pro elektrocentrály Přístup do komínu ventilace
ze sálu na předchozí fotografii
Pohled do rozvodu vzduchu
uvnitř komínu
Interiér rozvodů ventilace
Spodní průlez ústí kruhovým otvorem
do sálu pro kab. RL, horním by
vzduch proudil z místností do komína
Vnitřní prostor komína výduchu vzduchu Vedení vzduchu v mezistropu nad místnostmi Zadní partie sálu pro EC Místnost propojující sály EDS-100 - AKKORD a RKU - 5F24 - PRM
Vnitřní část komína,
jímž by byl použitý vzduch odváděn
mimo objekt
Vedení vzduchu v mezistropu
Shodně je řešena
ventilace celého objektu
Zadní partie sálu pro EC
Dveře ústí do místnosti
a dále do sálu
s přívěsy RKU - 5F24 - PRM
Místnost propojující oba sály
Volný prostor mezi sály Dveře v sále RKU - 5F24 - PRM Prostřední sál pro RKU - 5F24 - PRM Tentýž sál, opačným pohledem
Volný prostor mezi sály
pro EC a pro RKU - 5F24 - PRM,
přístupný dveřmi
z předchozí místnosti
Dveře, jimiž jsme přešli
ze sálu s elektrocentrálami
do sálu pro RKU - 5F24 - PRM
Prostřední sál,
určený
pro přívěsy
RKU - 5F24 - PRM
Tentýž sál, opačný pohled
Sál pro RKU - 5F24 - PRM Průchod ze sálu RKU - 5F24 - PRM dále do nitra objektu VS Vchod pro pěší Filtrovna a její zařízení
Za zdí tohoto sálu se nachází
velitelská místnost
Průchod dále do nitra VS,
za nímž následuje umývárna,
vchod pro pěší a filtrovna
Vchod pro pěší Filtrovna a její zařízení,
vzadu manipulační vchod
Mohutný ventilátor ve filtrovně Původní výbava filtrů Vybavení odhlučněné filtrovny Boční (manipulační) vchod do filtrovny
Ventilátor
Ještě když byl funkční, hnal čerstvý
vzduch do prostoru mezipatra a dál
do jednotlivých místností a sálů
Na obrázku je zachyceno to,
co se dochovalo z původních filtrů
Vybavení odhlučněné filtrovny
(modrý segment potrubí směřuje
do komína)
Boční vchod do filtrovny,
který zřejmě sloužil pouze
k usnadnění manipulace
s objemným zařízením
Umývárna - protáhlá místnost na konci se sprchou Chodba končící na WC Zde bývala mísa. Toaletní Zadní místnost ubikací
Umývárna Chodba,
která končí na WC
Zde bývala mísa. Toaletní
Objekt i celý areál
je kompletně odkanalizován
Zadní místnost ubikací
Druhá místnost ubykací Postupující devastace. Sál pro UNK, leden 2006 Vchod do místnosti velitelského stanoviště Kabelový prostup pod celým objektem VS
Druhá místnost Um
Princip nouzového východu spočívá
v otvoru přehrazeném
cihelným zdivem
Oproti stavu ještě v roce 2003
už místnost velitelského stanoviště
není nijak oddělena od sálu pro EC...
Zachycen je vchod
do místnosti telefonní ústředny,
kabelový prostup
a součást aretace posuvných vrat
Zmiňovaný kabelový prostup
napříč objektem pod všemi sály
Telefonní ústředna Objekt VS, vjezd sálu pro UNK Průchody ve stropnici v místě pro NRL-125 Vchod do úkrytu ÚŽ-6
Telefonní ústředna,
ani zde nechybí pečlivé odhlučnění
Objekt VS, vjezd sálu pro UNK Průchody ve stropnici
pro kabely radiolokátoru
Vchod do úkrytu ÚŽ-6
Elektrické rozvaděče ve vstupní lomené chodbičce Výklenek, před nímž se chodbička lomí napravo do místnosti Místnost, tak jak ji známe z jiných objektů ÚŽ-6, i s nouzovým východem  
Rozvaděče
v pravostranně zalomené chodbičce
Výklenek v chodbičce
naproti vchodu
Místnost,
v pozadí nouzový východ
 

Výkonný praporčík Tomáš M. vzpomíná na svou ZVS u 9. plro v letech 1992-93:

Předně musím říci, že v Miškovicích jsem sloužil až po "sametu" od dubna 1992 do října 1993. V červenci přišlo rozhodnutí o 12 měsíční prezenční službě a nám ji zkrátili na 16 měsíců. Končili jsme tak tuším koncem srpna, nebo začátkem září 1993. Ja jsem před vojenskou základní službou studoval vojenské gymnasium a v Miškovicích jsem po celou dobu služby dělal výkonného praporčíka. Vojáci z povolání o mé předchozí "službě" v armádě věděli a mohu říci, že mě snad brali jako sobě víceméně rovného. Hodně jsem s nimi sloužil 24 hod. služby jako pomocník DVT a mohu říci, že jsem je za tu dobu všechny poznal velice dobře.
9.plro byl v době mé služby vyhlášený právě pro svou atmosféru a mezilidské vztahy po celé 71. brigádě. Velkou zásluhu na tom měl samozřejmě velitel oddílu kpt. Böhm, ale ani ostatní důstojníci se k VZS nechovali špatně (vyjímky samozřejmě existují všude a k několika excesům docházelo i u nás) ale celkově si myslím, že oproti jiným oddílům byly Miškovice "zlatou vojnou".
V době mého počátečního působení u 9.plro nebyl oddíl zařazen v hotovostním systému PVO. Od této skutečnosti se odvíjí celý systém jeho fungování. Po přijímači zůstalo na oddíle cca kolem 20 VZS. Pokud si z tohoto čísla odečtete denní strážní a dozorčí službu, pochopíte, že žádný velký zázrak ve výcviku se udát nemohl. Velitel palebné baterie ani nesestavil kompletní družstvo pro výcvik v nabíjení Něv a většina činnosti byla zaměřena na údržbu techniky. Jak jsem již psal na fóru, oddíl byl vybaven dvojmístnými palposty, které byly nenabyté. Všechny rakety byly umístěny na Zilech, které parkovaly v zodolněných podzemních garážích, na letecké fotografii je máte označeny jako objekty pro PR-14, dále parkovaly v zodolnených okopech. Zily v zodolněných okopech za strážnicí plnily velmi důležitou úlohu pro strážní hlídky, které se celou noc motali "Céčkem" (prý podle nějakého schématu) a prováděli rádoby strážní službu. Ve skutečnosti po příchodu do Céčka a nezbytné debatě a cigaretě se strážákama, šli chrápat pod plachtu do jednoho z těchto Zilů. Všechny podzemní garáže a také zodolněné okopy měly nad sebou konstrukci pro maskovací sítě (garáže nad výjezdy), ale v době mého působení byly v dost dezolátním stavu a maskovací sítě na nich uchyceny nebyly. Celý palebný průměr oddílu byl 16 raket, všechny byly umístěny na zilech, (pojem těležky vůbec neznám, podle mě jsme je neměli) pouze jednou nebo dvakrát za mou službu se stalo, že Zil musel na GO a v tom případě se rakety nabíjely na rampu číslo II. (dle vašeho plánku). Pod palpostem č. II jsme měli fotbalové hřiště, kde jsme příjemně trávili hodiny tělesné přípravy (kpt. Böhm byl vášnivým fotbalistou a hrál za nějakou vesnici, kde bydlel). Ještě k samotným palpostům. V Miškovicích se tradovalo, že tyto palposty byly určeny pro sovětské námořnictvo. Po diskusi na nymburském fóru jsem si vyhledal několik fotek torpédoborců, které jimi byly vyzbrojeny a je to čirý nesmysl. Tyto rampy určitě na lodích umístěny nebyly. Jestli je měl původně používat VMF k ochraně některého z přístavů nebo letišt nevím, v Miškovicích se však tato pohádka udržovala z pokolení na pokolení, především mezi VZS. Pokud vím, lampíci se k tomu vůbec nevyjadřovali. To, že by kromě nás měl tyto palposty ve výzbroji i jiný oddíl (vy se v mailu zmiňujete o 10.plro v Jenči) nevím. Musím říci, že VZS neměli prakticky žádné možnosti se setkat s vojáky z jiných oddílů. Spojaři byli na začátku voj. služby na výcviku ve Slaném. Pak se rozjeli po oddílech a možnost nějáké komunikace nebyla, kromě těch co zůstali na velitelství brigády. Ty vrámci denních prověrek spojení po cykloidě komunikovali s našimi spojaři a svorně nadávali na vojnu. Komunikace mezi palebnými oddíly však prakticky neexistovala. Já jsem jako výkoňák musel pravidelně cestovat na Drnov kvůli výplatnicím VZS, peněžním náhradám za stravu, porovnání výzbrojního mat. atd, takže jsem se potkával s ostatními výkoňáky z oddílů, ale velmi zřídka jsme dali nějákou delší řeč. Všichni jsme tam měli co dělat, Drnovský kasíno navíc nepatřilo mezi nejideálnější místa k setkání a každej koukal, jak odtamtud co nejrychleji vypadnout (koncentrace debilních gum tam byla opravdu vysoká).
Ještě k jednotlivým objektům v Céčku. Céčko bylo oploceno cca třímetrovou betonovou zdí, která byla na vnitřní straně maskovaná zelenými a hnědými fleky na šedém betonu. Kolem céčka byl ještě jeden plot z pletiva, mezi oběma ploty se prováděli strážní obchůzky, podle předem dané varianty, kterou denně sděloval DVT na ranním rozdělení strážní dvojici. Velitel stráže tak vždy v určenou dobu vysílal svého pomocníka na procházku mezi ploty. Tam existovalo tlačítkové zařízení, podle kterého DVT dole na praporu sledoval pohyb hlídky na mapce céčka. Skutečnost byla taková, že někdo přišel na to, že všechny tyto tlačítkové spínače mají jakousi rozvodnou desku právě na strážnici a po jejím pootevření (nesměla se otevřít úplně nebo to dole v Béčku na praporu DVT poznal) mohl naspínat jednotlivá stanoviště, jako by je skutečně procházel. Tuším, že někdy v létě 1992 jsme dostali psa a ten pak sekal se svým psovodem "obdenky" na strážnici v céčku.
Na samotném vrcholu Mrtvé kopce byla v zodolněném okopu umístěna aparatura střeleckého radaru NRL-125. Poblíž vchodu do podzemního prostoru VS byla přízemní budova pro bojovou směnu, tzv. "Zkrácená". Celým problémem céčka byl jeho totálně zanedbaný stav. Např. pitná voda byla jen na strážnici, za strážnicí došlo k prorezavění vodovodního řádu a zastavení přívodu vody pro zkrácenou a pro VS. Váš půdorys VS je přesný (co si tak vybavuji, přece jen je to již nějaký pátek). Určitě tam bylo Káčko (kabina velení a řízení), co se týká prostředního sálu, tam jsem snad ani nikdy nebyl, nebo byl, ale techniku jsem si nezapamatoval (asi nebyla zajímavá). V posledním sále byly skutečně zaparkovány obě elektrocentrály RTB a výcviková kabina. Návěs cykloidy a samotná cykloida stála na louce kousek pod Zkrácenou. Byly i ní zaparkovány i dvě elektrocentrály, tužím že klasické EDS-100.
Co se týká přehledové P-15, tak ta parkovala ve složeném stavu v jedné z garáží v autoparku v objektu „B“. Severně od céčka sice byl ještě jeden objekt, kterému se říkalo „patnáctka“ právě proto, že tam měl být umístěn P-15, ale ve skutečnosti byl tento objekt prázdný a ani se nehlídal. Na „patnáctku byl docela dobrý výhled z „dévéťárny“ z „béčka“ a jednou se opravdu stalo, že jsme tam spatřili nějaké vetřelce. Hotovostní jednotka tam pak vyrazila s ostře naládovanejma včelama do svých osmapadesátek a DVT tam opravdu zatknul nějaký dva třináctiletý kluky z Miškoveckého sídliště. Ještě teď je mám chudáky před očima když je kluci přivedli do béčka na dévéťárnu (zrovna jsem bouchal pomocníka). Byli z toho celý vyjukaný a DVT jim to tenkrát nijak neulehčil. Pouštěl na ně dost hrůzu a pak je předal rodičům. Aby to řešil s policajtama, nebo hlásil mimořádku, na to byl zas dost rozumnej a navíc pohodář.
Náš oddíl pořádal každý půlrok nový přijímač. Přivezlo se vždy kolem 120 nových vojclů a všichni byli ubytováni v Béčku. V Béčku byla jednopatrová budova, která vypadala jak horská chata, v prvním patře byly ložnice jednotlivých rot a baterií, toalety a záchody, v přízemí byly kanceláře lampíků, učebna a kinosál. Problém byl i v technickém stavu této budovy. Např. ústřední topení bylo parního typu, ale v kotelně v době mého působení fungovali ze tří kotlů jen dva a ty se kvůli technické údržbě střídaly. V zimním období teplota v ložnicích nepřevýšila 10°C, dole v kanclech byla taková kosa, že jsem pomalu nemohl datlovat výplatnice na psacím stroji. Všichni jsme tam perfektně dodržovali výstrojovou kázeň a zimní doplňky byly hojně využívány. Spali jsme v pyžamech, na kterých jsme ještě měli min. teplákový soupravy, někdy ještě posílený teplejme vložkami do pětaosmdesátek. Na Béčko navazoval autopark, na jedné straně byly garáže, naproti nim otevřený přístřešek pro techniku. Dozorčí služba v autoparku se nedržela.
Po dubnovém přijímači 1993 se začaly dít podivuhodné věci. V průběhu vojny náš oddíl personálně posiloval, už začátkem roku k nám dorazili dva ORS a několik dalších lidí z PŠ. Koncem dubna nebo začátkem května jsme šli do ostrý hotovosti. Oddíl měl takřka úplný početní stav a více jak polovina oddílu se přestěhovala na Zkrácenou do Céčka. To samozřejmě sebou přineslo dost komplikací, netekla tam voda, tak se Slaného poslali cisternu, která parkovala přímo před Zkrácenou. Voda byla určená k pití, co se nevypilo, v tom se člověk opláchnul a nakonec s ní ještě udělali rajóny. S pořádkem to na zkrácený ale moc nepřeháněli (obrazně řečeno tam byl bordel jak v tanku), všude se válely nějaký hadry – maskáče, přece jen začínalo být léto a tak si bojová směna pokud nebyla na stanovišti dost ulehčovala, plynový masky atd. Okna od Zkrácený byly permanentně otevřený, při vyhlášení bojového poplachu se z nich běžně vyskakovalo. V době taktického cvičení, které předcházelo odjezdu na polygon do Postoloprt přibyly ještě osobní zbraně. My ostatní jsme do Céčka docházeli dvakrát denně, ráno na BoRo, odpoledne na čtení rozkazu. V době taktického cvičení jsme byli v Céčku takřka všichni, kromě kuchařů a lidí z autoparku. Byl to docela frmol, když velitel písknul cvičném poplach. Ze Zkrácený začali vyskakovat maníci v trenýrkách s plynovejma maskama a se samopalama a pádili sestykovat odpalovací rampy, všichni někam běželi a přitom řvali a nadávali. Lampíci bordel na zkrácený celkem tolerovali. Bylo jim jasný, že bez osobních skříněk se pořádek udržet nedá a jim šlo hlavně o splnění časových limitů.

zdroje: - Vlastivědné muzeum Slaný, 2002
- Vojenství kvalitně
- Mapy.cz

autor: Petr Kunc

Původní článek ze 17. října 2007
již nebyl později upravován

»Navigace«


ČS. opevnění 1935-38

Drážní archologie
Technické památky
Historické fotografie

Autoři příspěvků:

Petr Janda
Martin Korec
Petr Kunc
ISSN 1803-5493

Partneři projektu:

Petr Kunc ©2004 - 2011