7. protiletadlový raketový oddíl Ořechov, podřízený brněnské 76. plrb

76. protiletadlová raketová brigáda zřízená v roce 1961 k zajištění raketové obrany vzdušného prostoru nad městem Brnem byla po pražské 71. plrb (od 1959) druhou brigádou vybudovanou v rámci PVOS ČSSR. Od počátku byla v podřízenosti brněnské 2. divize PVOS. Za dlouhé období působení 76. plrb byly její oddíly postupně vyzbrojovány protiletadlovými raketovými komplety SA-75M Dvina, S-75M Volchov, S-125 Něva a S-200 Vega s cílem zabezpečení obrany svěřeného vzdušného prostoru permanentně a v celém výškovém rozsahu.

Následující článek se blíže zaměřuje na jednu ze základen, zajišťujících vnitřní kruhovou obranu Brna (5., 6., 7. a 8. plro), na 7. plro v Ořechově. Základna tohoto útvaru vykazuje všechny prvky typické pro oddíly vyzbrojené kompletem S-125M v ČSLA. První základny pro PLRK S-125 byly budovány od počátku 70. let v rámci 71. plrb Praha, postupně poté u 76. plrb Brno a naposled v 80. letech u 186. plrb Pezinok. Vzhledem k tomuto časovému rozpětí, místním specifikům daným situací a terénem a též v závislosti na modernizacích S-125 lze pochopitelně u některých útvarů vysledovat určité odlišnosti, avšak právě na příkladu ořechovského 7. plro je možné si vytvořit poměrně přesnou představu o stavebním provedení a organizaci charakteristické základny pro PLRK S-125M NĚVA, jedné ze statických částí systému zajištění protivzdušné obrany ČSSR v průběhu několika minulých desetiletí.

Výřez mapy KČT 83 Okolí Brna - Ivančicko (1:50 000). Za- značen je obrys areálu, úsek "B" (týlová část) a úsek "C" (bojová část)

Popis 7. protiletadlového raketového oddílu v Ořechově. Areál bývalého oddílu je konstituován na výrazné vyvýšenině v okolí kóty 301,3 m.n.m. cca 11 km JJZ od centra Brna, s vynikajícím výhledem do celé brněnské kotliny (v tomto místě byl v 50. - 70. letech, před zavedení PLŘS do PVOS, dislokován ostatně i oddíl hlavňového dělostřelectva 76. plrb).

Z ortofotomapy se zakreslenými objekty můžeme na první pohled odpozorovat pro S-125M typickou koncepci čtyř odpalovacích ploch ležících ve vrcholech pomyslného lichoběžníka, v jehož středu je umístěno zodolněné podpovrchové velitelské stanoviště s naváděcím radiolokátorem umístěným na stropnici. Celý areál je rozdělen na část týlovou (tzv. objekt "B") a část bojovou (objekt "C"). Objektem "A" byly nazývány bytové domy v obci Ořechov, postavené pro VZP 7. plro.

Výstavba VÚ 7820 Ořechov proběhla v letech 1979-82, z větší části silami ženijních jednotek v rámci výcviku, vybrané odborné práce byly zadány podnikům z civilního sektoru. Právo ke schvalování projektové dokumentace a povolování staveb dle výjimky FMTIR převzal náčelník KVUSS Brno. Generálním dodavatelem stavby se stal VÚ 8440 Brno, celková výše nákladů na stavbu zodolněných objektů dosáhla téměř 100 mil. Kčs. Celá realizace stavby i projektová dokumentace byla striktně vedena pod krycím názvem "Výstavba zodolněné radiotechnické hlásky RTH-15 Ořechov". Krycí názvy pro ostatní plro S-125, patřící 76. plrb, pak byly RTH-13 pro 5. plro (VÚ 8440), RTH-14 pro 6. plro a RTH-16 pro 8. plro. Stavebně-technickou dokumentaci areálu zpracovával VPÚ Bratislava, s.p., zatímco pro stavbu zodolněných objektů bylo užito předem vyprojektovaných typových podkladů, dodaných nadřízenou složkou - velitelstvím PVOS.

Vlastní komplety S-125M naváděné povelově, s maximálním účinným dosahem do 25 km a výškovým dostupem 18 km byly určeny k ničení všech vzdušných cílů (pilotovaných i bezpilotních letounů, vrtulníků, ale také raket nepřítele) na přízemních, malých a středních výškách. Radiolokátorem navedení je NRL-125M (dosah 82 km/20-18 000 m výšky), umožňující na cíl nebo skupinu cílů současně vést dvě rakety automaticky nebo po televizním kanálu. V Ořechově byly řízené střely 5V27 umístěny na odpalovacích zařízeních 5P73, neboli SM-106, pro čtveřici odpalovaných PLŘS.

Oddíl organizačně byl členěn ve štáb, velitelskou četu, radiotechnickou baterii a palebnou baterii.

Následující text osvětluje rozložení objektů v areálu útvaru, jednotlivé objekty jsou pojmenovány jednak oficiálními názvy, ale v závorce také oficiálně používaným krycím označením římskými čísly (často se vyskytuje především v technické dokumentaci). Ke snazší orientaci může čtenáři pomoci interaktivní plán s popisky u jednotlivých objektů. K dispozici jsou též originály stavebních plánů 5. plro Brno - Líšeň a 8. plro Omice.

Část útvaru zvaná úsek "B" (týlové budovy) pohledem ze severo- západu, ze silnice Ořechov - Hajany

Plán zodolněného okopu, zbudovaného u monobloku v objektu "B" pro ukrytí štábního spojovacího vozidla

Prvními objekty útvaru, které spatříme po odbočení ze silnice Ořechov - Hajany, jsou týlové budovy (tzv. objekt "B"). Hned při vjezdu stojí strážnice (X) a ubytovací monoblok (tzv. "rota"). V budově "roty" bylo ubytováno všech přibližně 61 (tabulkově 74) vojáků základní služby, byly zde umístěny kanceláře důstojníků (přibl. 18 (tabulkově 24) VZP, důstojník kontrarozvědky dojížděl z velitelství brigády) a kancelář dozorčího útvaru, sklad ručních zbraní, sociální zařízení, učebna, politicko - výchovná světnice, ošetřovna a příruční sklad materiálu, v přilehlé přízemní budově pak byla kuchyně, jídelna, prodejna ARMA a kotelna na tuhá paliva. Vedle budovy byl zbudován zodolněný okop (II) pro jeden štábní vůz. Dále se v části útvaru zvané objekt "B" nachází trafostanice, čistírna odpadních vod, psinec a zděný přístřešek na odpad.

Koridor pro strážní hlídku mezi dvojitým oplocením úseku "C" (ilustrační foto, areál 5. plro Líšeň)	Strážnice při vjezdu do objektu "B", zajišťovala zázemí pro stráž ve složení 6+1

Druhou částí areálu plro je úsek "C", jak bylo nazýváno vlastní palebné postavení spolu s garážemi autoparku. Úsek "C" byl též kromě pletivového plotu s ostnatým drátem navíc obehnán tři metry vysokou neprůhlednou stěnou ze železobetonových prefabrikátů. Tato stěna byla z vnitřní strany maskována dle vzoru používaného u ČSLA (olivově zelené a hnědé skvrny na šedém podkladu betonu), zvnějšku byly často vysazovány popínavé rostliny. Uvnitř tohoto dvojitého oplocení se dle předem určené varianty pohybovaly strážní hlídky, schéma pohybu strážní dvojice určoval DVT denně na raním rozdílení. Velitel stráže tak vždy v určenou dobu vysílal svého pomocníka na obchůzku mezi ploty. Tam se dodnes zachovala některá stanoviště s tlačítkovým zařízením, odkud strážný hlásil svou polohu DVT, který tak mohl ve své kanceláři v ubytovacím monobloku sledovat pohyb hlídky na plánu úseku "C".

Cestní síť je tvořena částečně asfaltovými a částečně prašnými komunikacemi. Hlavní přístupová komunikace se v úseku "C" dělí na tři souběžné větve. Větev A slouží k obsluze především celého autoparku, objektu Vc₁ a odpalovacích ploch VI1 a VI2. Větev C pak logicky obsluhuje druhý skladovací objekt Vc₂ a dvojici odpalovacích ploch III a IV. Větev B se po odpojení od větve C stáčí doprostřed areálu, k budově pro personál velitelského stanoviště (příslušníky oddílu nazývána "Zkrácená") a ústí do prostřední lodě samotného VS (objekt č. I).

Přístřešky pro automobilní techniku v autoparku

Plán garáže o třech stáních, (objekt 42), situované v autoparku

Plán objektu Vc (sklad raket)

V autoparku byla garážována technika útvaru, sloužící k zabezpečení chodu základny (Gaz-69) a k zabezpečení eventuálního přesunu plro na jiné palebné postavení (Tatra 138, 813, 815, P-V3S, Zil 131). PLRK S-125 je totiž navržen jako částečně mobilní a tak i strategie bojové činnosti oddílu v určité chvíli během bojové činnosti předpokládá změnu dislokace. Přejdeme-li garáže, přístřešky, nekrytá stání, sklad a stáčiště PHM, čistící stanici s mycí plochou a servisní budovu autoparku bez zabíhání do zbytečných podrobností, zaměříme se dále na popis objektů pro fungování útvaru nejdůležitějších.

Řízené střely 5V27 byly uloženy ve dvou skladovacích objektech Vc₁ a Vc₂. Každý z těchto objektů je konstruován jako dvouloďový. Každá loď má vlastní silnostěnná vchodová vrata (tloušťky 40 cm, tvořená ocelovou konstrukcí pokrytou 1 cm pancéřovými pláty a vyplněnou žíhaným křemitým pískem). Rychlé otevření při pohotovosti je zajištěno vlastní vahou vrat, opětovné uzavření se děje zevnitř objektu ocelovým lanem pomocí ručního navijáku. Obě lodě objektu Vc_1,2 jsou v zadní části spojené nouzovým východem. PLŘS byly skladovány po dvou kusech na jednom vozíku typu 4390, plro disponoval plně zkompletovanými raketami, pouze na pravém křídle byl kryt proti poškození na anténě bloku řízení a sledování, tento se snímal při nakládání PLŘS na přepravník. Dva až tři vozíky 4390 byly na vyvýšené skladovací plošině v zadní části lodě vyrovnány v řadě vedle sebe. Druhá polovina délky každé lodě byla vyhrazena pro přepravník TZM PR-14AM (na podvozku Zil-131 6x6) s předem naloženými dvěma dalšími raketami, připravenými tak k okamžitému doplnění na odpalovací rampu v případě potřeby (při vyšších stupních bojové pohotovosti, obyčejně byla nabitá pouze jedna odpalovací rampa). Pakliže došlo k nabití raket na rampu, prázdný přepravník se vrátil ke skladovacímu objektu a řidič nacouval pod jeřáb ("kočku") umístěný nad portálem každé z lodí. PLŘS na vozíku obsluha skladu mezitím posunula na střed plošiny (pomocí těležek pohybujících se po kolejničkách) tak, aby mohly být po nájezdech spuštěny pomocí vrátku ze skladovací plošiny a následně vytaženy z nitra úkrytu pod jeřáb, kde byly přeloženy na PR-14. Perioda pravidelných oprav a seřizování raket činila 1 rok. Veškeré přesuny techniky mimo areál oddílu, například transport PLŘS k opravám v technickém oddílu brigády v Neslovicích, se z důvodu utajení realizovaly výlučně v nočních hodinách.

Sklad PLŘS, objekt Vc2 v původním barevném provedení kamuflážních nátěrů vnějších prvků objektu	Objekt Vc1	Silnostěnná vchodová vrata (Objekt Vc1)	Portál druhého sálu (Objekt Vc1)
Portály objektu Vc2 V horní části snímku jsou zachyceny oba manipulační jeřáby pro překládá- ní PLŘS ze sklad. vozíků na PR-14	Prostor mezi oběma sály objektu Vc1 (sloužil jako příruční skladiště materiálu)	Boční (pěchotní) vchod do objektu Vc1	Úkrytové prostory pro osádku objektu Vc1, koncipované z ženijních rámů a prvků úkrytů ÚŽ-6
Vyvýšená skladovací plošina v levé lodi objektu Vc1, 2-3 skladovací vozíky s PLŘS se pohybovaly v kolejni- cích, na nichž na snímku stojí BVP - 1	Vyvýšená skladovací plošina v pravé lodi objektu Vc1, v níž je v současnosti garážována technika ARMYPARKU Ořechov	Vchod do zázemí pro osádku objektu Vc1 v zadní části pravé lodě, v rohu sálu je též zachycen ventilátor, zajišťující nucenou výměnu vzduchu	Druhý ventilátor, umístěný blíže vchodu

Objekt I (velitelské stanoviště). Pohled na vjezd do prostřední lodě	Plán veltielského stanoviště (objekt I)

Jádrem vlastní základny je objekt I, podpovrchové velitelské stanoviště pod naváděcím radiolokátorem NRL-125, tvořené třemi loděmi a několika provozními místnostmi včetně velitelské místnosti s planžetem. Každá z lodí je přístupná samostatným vjezdem, který je opět hrazen ručně posuvnými dvoudílnými vraty, stejnými jako u ostatních zodolněných objektů. Sál uprostřed, s výjezdem směrem ke zděné přízemní budově pro odpočinek personálu hotovostní směny (tzv. "zkrácené"), sloužil k ukrytí přívěsů (následujícími postupně za sebou od nitra lodě k výjezdu):

Oba další sály mají vjezdy situovány přesně na opačnou stranu. Do sálu vlevo se umisťovala kabina:

A poslední sál náležel technickému zabezpečení (2 x 100 kW EDS-200 či výcviková kabina AKKORD, jež byla společná vždy čtyřem oddílům a byla využívána dle výcvikového rozvrhu):

Anténní jednotka UNV naváděcího radiolokátoru NRL-125 (Ořechov, léto 1992)	O 15 let později... Ve zodolněném postavení pro NRL-125 již stojí jen atrapa antény radiolokátoru P-15	Místnost pro obsluhu UNV je součástí zodolněného postavení (objektu III)

Přímo na stropnici objektu I byla ve zodolněném půlkruhovém betonovém postavení umístěna anténní jednotka (UNV) naváděcího radiolokátoru NRL-125 (krycí označení objekt III). Dvěma kabelovými prostupy ve stropnici objektu byla anténa spojena s již zmiňovanou kabinou velení a řízení UNK na návěsu dole uvnitř VS.

Sání i výduch ventilačního systému VS jsou řešeny několika rozptýlenými komínky z důvodu rozptýlení vyzařovaného infračerveného (tepelného) záření. Vzduch je z vnější atmosféry nasáván do ventilátorovny, odkud buď proudí ventilačním vedením, převážně skrytým ve stropě, volně do místností, nebo (v případě zamoření ovzduší) prochází vzduch navíc přes sérii chemických filtrů. Celý systém ventilace je navržen na principu přetlaku,  bránícímu při napadení BCHL vniknutí zkaženého vzduchu netěsnostmi do nitra objektu. Hermeticky utěsnitelné jsou totiž pouze vrata vchodu pro pěší, plynotěsně lze izolovat jen oba úkryty pro hotovostní směnu radiotechnické baterie pro případ napadení ZHN, jelikož jsou řešeny jako vestavba dvou prefabrikovaných objektů řady ÚŽ-6 do nitra vlastního železobetonového monolitu velitelského stanoviště. Při vstupu do objektu I si však posádka i při stavu funkční ventilace nasazovala plynové masky a i řídící kabina UNK byla přetlaková. Vyřešeny byly také odvody zplodin vzniklých při provozu jednotlivých přívěsů a návěsů uvnitř VS (dieselová elektrocentrála EDS-200 a další). Jejich výfuky byly hadicemi napojeny na potrubní vedení při stropě každé z lodí, jež je vyústěno nad každým z portálů.

Portál prostřední lodě objektu I v původním stavu po opuštění Armádou ČR v roce 2003	Portál lodě pro UNK (na snímku jsou patrná dosud napnutá lana pro uchycený maskovacích sítí nad vchodovými partiemi)	Znovu oba portály objektu I (stav z roku 2005)	Portál lodě pro UNK (stav z roku 2005)
Portál lodě pro elektrocentrálu EDS-200 (rok 2005)	Nouzový výlez ve stropnici spolu s jedním z výfuků ventilace	Pěchotní vstup do objektu I (pancéřová silnostěnná vrata ŽDV-19)	Přístupová chodba od vstupu k místnosti pro dekontaminaci příchozích, v boční stěně je pancéřový poklop průlezu k nouzovému východu
Místnost pro dekontaminaci osob vstupujících na velitelské stanoviště	Souprava s asan. zařízením, obvyklá ve vybavení všech rámových úkrytů (zde v pohotovostním úkrytu přilehlém k velitelskému stanovišti)	Každý podpovrchový zodolněný objekt v "C" disponuje úkrytem proti ZHN rámové konstrukce, v němž by posádka mohla bezpečně přečkat nejméně 24 hodin v izolaci. Velitelské stanoviště je vybaveno dvěma hermeticky uzavíratelnými úkrytovými místnostmi
Interiér jedné ze dvou úkrytových místností úkrytu pro hotovostní směnu příslušníků radiotechnické baterie	Místnost velitel. stanoviště Na průhledný planžet zakreslovali kres- liči dle informací z přehledového ra- diolokátoru aktuální vzdušnou situaci	Panel signalizace stupně BoPo do všech úkrytů ÚŽ-6 v oddílu (v úkry- tech se rozezněla siréna), se zpětnou vazbou potvrzení přijetí signálu	Celkový pohled do místnosti vlastního velitelského stanoviště
Místnost velitel. stanoviště (aktuální čas Praha - Moskva a jeden z držáků na mapy)	Kancelář velitele hotovostní směny (VHS) a důstojníka navedení (DN)	Pracovní stůl s pojítky a signalizací stupně pohotovosti oddílu	Čtecí zařízení MEOFLEX RT 4PV, sloužící ke zobrazení mikrofiší (mikrofilmů)
Elektrorozvodna objektu I	Vstup do prostředního sálu, v horní části ústí výduch ventilačního systému	Prostřední sál, žlutá trubice u stropu sloužila k napo- jení výfuků kabin UNS, 5F24 a PRM na společní odvod exhalací mimo objekt	Sál pro elektrocentrálu EDS-200, případně i pro kabinu AKKORD
Nájezd na stropnici objektu I, vpravo přístupová cesta k příručnímu skladu PHM pro elektrocentrály uvnitř objektu I	Nájezd na stropnici objektu I, pohled na východ	Sál pro kabinu UNK	Vstupní vrata a mechanismus jejich uzavírání pohledem zevnitř

Plán "zkrácené" (objekt XI) se zakreslenými jednotlivými místnostmi dle jejich účelu

Budova pro odpočinek pohotovostní směny ("zkrácená")

V době míru, mimo vyhlášení poplachu, nácviku či pravidelné prověrky techniky, bylo podzemní velitelské stanoviště obsazováno pouze stálou dozorčí směnou (dozorčí důstojník, kresliči vzdušné situace, spojař spojovacího uzlu a operátoři NRL) k zabezpečení tzv. stálé bojové pohotovosti v rámci 3 stupňů Pohotovostního systému PVOS, neustále bylo udržováno spojení na VS nadřízené brigády. Zbytek mužstva velitelské čety, palebné i radiotechnické baterie pak odpočíval či vykonával teoretický výcvik v nedaleké zděné budově, zvané často jako tzv. "zkrácená". Krom kanceláří velitelů baterií a čet a několika pokojů je zde kuchyňka, jídelna, kanceláře, učebna, sklad a sociální zařízení. Pro přechod z pohotovosti číslo 2 do pohotovosti č. 1 (připravenost k odpálení raket) určovala norma 4 minuty, bývalí příslušníci oddílů se často zmiňují o skutečnosti, že při zaslechnutí přerušovaného tónu poplachové sirény "zkrácenou" ve spěchu opouštěli běžně třebas i okny...

Plán jedné ze čtyř odpalovacích ploch Krycí označení objekt VI, neboli "Střežiště"	Plán úkrytu ZHN (objekt XII, krycí název "Sklípek")

Klíčovou součástí každého plro jsou pak samozřejmě čtyři odpalovací plochy (VI_1,2,3,4). Kolem každé betonové plochy pro uchycení odpalovací rampy je navršen přibližně 1 metr vysoký zemní val pro zmírnění účinků střelby. Přes každou OR byla v době míru natažena maskovací síť. Pro každou sousedící dvojici odpalovacích ploch byl vybudován jeden objekt XII (ve skutečnosti se jedná o objekt typu ÚŽ-6). Objekty XII sloužily k ukrytí obsluh palebné baterie před ničivými účinky ZHN a vlastní střelby. Obsluhy PB - čtyřčlenné palebné družstvo v každém úkrytu (4 VZS, z toho jeden řidič), měly za úkol dobíjení raket na odpalovací rampy.

Odpalovací plocha VI2 na snímku z roku 1992	Odpalovací plocha VI4 V pozadí stojí klamný objekt číslo 3	Odpalovací plocha VI4 pohledem od nájezdové rampy, betonové sloupky na obvodu sloužily jako opora maskování

Objekt XII1, pohotovostní rámový úkryt (modifikovaná varianta známého typu ÚŽ-6) pro obsluhy odpalovací plochy	Vstupní partie objektu XII1	Protitlaková příčka Odr-2, v níž jsou usazeny vnější tlakové dveře ŽDV-2	Pohled přes III. předsíň směrem do úkrytové místnosti. Objekt XII byl vybaven filtroventilač- ním zařízením, suchým WC a lavicemi
Do úkrytové místnosti byla zavedena el. energie, zajištěno bylo telefonní spojení do ostatních částí útvaru a signalizace pohotovosti	Pohled z I. předsíně ke vstupnímu schodišti

Plán objektu Ve (zodolněná stání pro PR-14)

Celková dotace PLŘS se lišila podle požadavků kladených na ten který plro, obyčejně se však počet raket u oddílu zařazeného do Pohotovostního systému PVOS (tak jako 7. plro) pohyboval okolo 32 kusů, čili dva palebné průměry. Z toho 6 raket bylo trvale nabito v režimu hotovosti po dvou kusech na třech odpalovacích rampách na hlavním náletovém směru, na čtvrté OR probíhal výcvik (ta se také v případě poplachu nabíjela do plného stavu čtyř raket jako první). Na OR byly z důvodu udržení těžiště rakety umístěny na dvou vnitřních raketnicích. Krom zásoby raket na vozících (16 ks PLŘS) a přepravnících PR-14 (8 ks PLŘS) ve zodolněných úkrytech Vc_1,2 stály ještě dva automobilní přepravníky PR-14, připravené k prvnímu okamžitému dobytí odpalovacích zařízení, ve dvou okopech (objekt Ve), vždy na jednom z nich byly v rámci výcviku umístěny dvě cvičné rakety (tedy další 2 PLŘS + 2 rakety cvičné). Útvar navíc vždy disponoval nejméně jedním volným přepravníkem pro případ nutnosti vybití rakety z některé OR.

Plán objektu VIII (úkryt pro P-15)

Přehledový radiolokátor P-15 se umisťoval do speciálního jednoloďového zodolněného objektu (VIII). Kabina radiolokátoru na podvozku Zil-131, spolu s jednou EC o výkonu 15 kW na přívěsu, zacouvala dovnitř úkrytu, zatímco anténní stožár byl vysunut otvorem (o průměru cca 50 cm) ve stropnici ven nad objekt. Později byl ŘRL P-15 doplněn ještě o jeden anténní stožár typu Unža (SQUAT EYE), který zvyšoval pokrytí radiolokátoru na nízkoletící cíle a cíle v záporné výšce (vrtulníky, bitevníky v přízemním letu kopírující terén). Unža stála ukotvena volně vedle objektu VIII. Osádku objektu tvořili 2 vojáci zákl. služby, z toho jeden strojník EC.

Portál úkrytu pro PRL P-15, objekt VIII	Objekt VIII, textura maskování odpovídá stavu z 80. let	Interiér objektu VIII (kruhovým otvorem ve stropnici byla vyvedena anténa radiolokátoru napovrch)	Interiér objektu VIII

Plán objektu IV (úkryt 5Ja62)

Poslední zodolněný objekt, IV, se taktéž omezuje na jednu loď, v níž byla umístěna kabina aparatury radioreléového spojení 5ja62 Cyklojda, anténní kabina s anténou stála opět venku mimo objekt. Zařízení obsluhovali dva VZS.

Objekt IV, zodolněný úkryt pro aparaturu 5Ja62	Kabina aparatury 5Ja62	Antény systému Cykloida (zde pro modifikaci 5Ja63 - 3 vysíla- cí směrové paraboly)

K velmi zajímavým prvkům každého plro patří též tři přízemní zděné klamné budovy, sloužící jako sklady pomocného materiálu či učebny.

Jedna z kabelových komor	Do kobky ústí vedení z několika kabelových tunelů

Všechny objekty úseku "C" byly propojeny podzemními kabelovými tunely (o průřezu cca 50x30 cm), odkud se všechny kabely v případě vyhlášení přesunu oddílu svinovaly na bubny a transportovaly na nové palebné postavení (krom kabeláže palebné baterie, která byla pro případ přesunu vybavena náhradní kabeláží, běžně svinutou na přepravních bubnech). Volně mezi objekty se nacházejí ještě dvě kabelové komory (K) sloužící ke snadnější údržbě a revizi kabelů v tunelech. Velká pozornost byla věnována kamufláži všech objektů, od maskovacího nátěru veškerých nadzemních částí až po maskovací sítě. Za tím účelem byla od portálů všech zodolněných objektů napnuta nosná lana maskovacích sítí, sítě byly napnuty i přes okopy (Ve) a odpalovací plochy (VI_1,2,3,4).

V areálu byl zbudován navíc ještě jeden atypický prefabrikovaný podzemní úkryt	Úkrytová místnost	Vstupní chodbička	Díly "šarkanů", cvičných cílů, na něž raketové oddíly střílely v době výcviku při vyvedení na polygonu v Kapustin Jaru

Budova záložního VS 76. plrb

Zcela atypicky se v objektu "C" 7. plro Ořechov nachází oproti klasickému oddílu navíc jedna zděná přízemní budova. Sloužila jako záložní velitelské stanoviště 76. protiletadlové raketové brigády Brno. I v době míru zde bylo uloženo potřebné vybavení, včetně map, hlášení, rozkazů, technické dokumentace a jiných pomůcek.

Směny pro velitelské i záložní velitelské stanoviště byly určovány denně v bojovém rozdílení brigády. Směna ve složení velitel, náčelník štábu, důstojník speciálního spojení - šifrant, náčelníci odborností (chemické, spojovací, zpravodajské atd.) a vojáci základní služby - spojaři, planžetisté, mechanici, zaujímala záložní VS při vyhlášení "Plné bojové pohotovosti", s časovým limitem několika hodin.

Po vyřazení zodolněného VS brigády v Sokolnici z boje by velení nad oddíly brigády převzala právě směna, působící na ZVS. Velení by odtud probíhalo bez ASV (automatického systému velení, narozdíl od plně zabezpečeného zodolněného - podpovrchového VS v Sokolnici), tedy tzv. "ručně", zakreslováním přímo do planžetu. ZVS bylo (před rokem 1989) zaujímáno při každém větším cvičení.

 

zdroje: - rotarepo
- fotoarchiv Martin Smíšek
- archiv obce Mokrá, okr. Brno - venkov
- Armypark Ořechov
- Mapy.cz