Záložní velitelské stanoviště 3. divize PVOS,
Hvožďany u Bechyně

Kasárna na SZ okraji Hvožďan tvořily ubytovací a provozní zázemí ZVS

Kasárenský areál v Hvožďanech u Bechyně (GPS souřadnice 49°17'22.376"N, 14°25'42.452"E) patřil původně 53. radiotechnickému praporu v Českých Budějovicích (VÚ 1738). Od něj v létě roku 1961 převzal tři obytné budovy, kuchyň, strážnici, smetník, WC a sklady paliva, munice a PHM výcvikový útvar pod názvem Radionavigační základna Hvožďany (1. RNZ Hvožďany, VÚ 5644), vzniklý téhož roku v podřízenosti 7.armády PVOS. Existoval však pouhé dva roky a krátce po jeho zrušení objekty převzalo k 17.5.1963 velitelství 3.sboru PVOS (VÚ 4453).

Kasárna odloučené 4. (2.) roty 23. spojpr Zde probíhal přijímač pro celý prapor, byly zde umístěny učebny. (fotografie zachycují stav objektů na konci roku 2009)

K útvaru patřil vedle výše zmíněných kasáren a rádiového vysílacího střediska Chrášťany především vlastní areál zodolněného záložního velitelského stanoviště, ležící asi půl kilometru severně na okraji táhlého zalesněného hřbetu zvaného Plziny. Působila tu řadu let odloučená jednotka 23.spojovacího praporu Žatec  – nejprve 4.rota záložního spojovacího uzlu záložního velitelského stanoviště (ZVS) 3.sboru PVOS, od 1.9.1969 pak 2..rota ZVS 3.divize PVOS.

Situace areálu ZVS

Areál ZVS se nachází v lesním okraji po pravé straně silnice Hvožďany - Dražíč. Sestává z montovaného jednopodlažního nadzemního provozního objektu o rozměrech 43 x 14 m, vedle nějž stála až donedávna příhradová ocelová telekomunikační věž, z podzemního objektu velitelského stanoviště (VS), tří zpevněných ploch pro automobilní techniku, vodárny, septiku a sloupové trafostanice ležící mimo oplocený areál.

Montovaný provozní (ubytovací a spojovací) objekt typu TESKO, v pozadí se zdvíhající svah je násypem na zodolněném podzemním ZVS, v místě totemu stávala příhradová komunikační věž		Pohled ze stropnice zodolněného objektu k provozní budově, v popředí nouzový výlez	Vstup do vodárny
Menší východní (SV) okop pro techniku	Větší východní (JV) okop pro techniku	Západní okop pro techniku	Vyústění odtahu vzduchotechniky, zplodin z kotelny a z dieselagregátu
Komín nasávání vzduchu do FVZ je spojen s vlastním objektem cca 10 m dlouhou podzemní průleznou šachtou	Druhý z nouzových výlezů	Zakrytí vstupu na ZVS s komínem odtahu vzduchotechniky v pozadí	Pohled do vstupní části zodolněného objektu

Půdorys ZVS 3. d PVOS Hvožďany (projekt rekonstrukce, VPÚ 1988)	Funkční rozdělení místností v objektu, původní stav

Vlastní objekt podzemního zodolněného VS o rozměrech 33,5 x 18 m s vystupujícím přístavkem kotelny a vstupní chodby byl vybudován pravděpodobně až po převzetí areálu 3.sPVOS. Jedná se o variantu staršího typového projektu, který byl realizován v roce 1957 v Rebešovicích u Brna jako VS 2.sPVOS. Od něj se ale lišil především velikostí – chyběla tu celá jižní část (na výkresu vpravo od hlavního vstupu) a rovněž severní přístavek, což bylo dáno nejspíš nižším významem, přikládaným záložnímu objektu a jeho obsazováním bojovou směnou pouze během cvičení. V době míru byl objekt krom strážní služby trvale obsazen pouze dvěma kvalifikovanými telefonními mechaniky, kteří pečovali o zařízení a obsluhovali spojení s nadřízenými stupni velení pomocí povelové soupravy PSB-60 "Blesk".

Vnitřní dispozice objektu byla jinak ale obdobná, jako v Rebešovicích. Ze vstupní chodby se nejprve odbočovalo vlevo do kotelny, v jejíž předsíni byla betonová nádrž na vodu. Vedle kotelny se nacházela strojovna dieselagregátu s provozní nádrží na naftu a za ní ve dvou místnostech rozvodna VN. Zplodiny z agregátu a spaliny z kotelny se odváděly do společného nadzemního kiosku na střeše objektu, kam mířil i odtah vzduchotechniky. Naproti přes chodbu ležela ještě místnost vodního hospodářství. Ostatní prostory se nacházely za jednoduchou hygienickou smyčkou. Šlo o dílnu a sklad údržby, strojovnu vzduchotechniky, místnost pro značkaře a magnetofony a několik kanceláří po pravé straně hlavní chodby, zakončené velkou štábní místností. Dominantním prostorem byl sál bojového velení (SBV) o rozměrech 23,3 x 11,4 metrů, jehož vnitřní dispozice i vybavení setřela pozdější přestavba. Na rozdíl od Rebešovic do sálu neústil druhý vnější vstup, ale pouze šachtový nouzový výlez, stejně jako do jedné z kanceláří.

Příčný řez objektem	Podélný řez objektem

Když bylo na podzim roku 1986 ZVS 3.dPVOS přestěhováno do nedávno dokončeného objektu společného velitelského stanoviště (SVS) 71.plrb, 56.rtpr a NS-5 v Drnově u Slaného, převzalo zdejší objekty velitelství Západního vojenského okruhu v Táboře (VÚ 3861).

Funkční rozdělení místností v objektu, po rekonstrukci pro potřeby VS Velitelství Západního vojenského okruhu

Nový uživatel - Velitelství Západního vojenského okruhu - se rozhodl pro přestavbu objektu (zlepšení přístupu a adaptace vnitřních prostor). Z dokumentace vypracované v roce 1988 Vojenským projektovým ústavem Praha vyplývá, že se rozhodl rezignovat na již beztak nevalné ochranné parametry objektu ve prospěch většího komfortu pro jeho početnější osádku. Teplovodní topení s kotelnou bylo nahrazeno akumulačními kamny. Vstupní hygienická smyčka měla být probourána a místnost vodního hospodářství nahrazena dvěma WC a umývárnou. Dieselagregát nahradil vnější mobilní zdroj. Z místnosti pro magnetofony vznikla akumulátorovna pro nouzové osvětlení. Hlavní sál bojového velení byl rozdělen příčkami na několik místností, z nichž dvě s masivními vstupními mřížemi měly sloužit pro šifranty. V podlahách všech místností s pracovišti, do nichž byly nainstalovány velké nástěnné naklápěcí stojany na mapy, měly být vybudovány zahloubené kanály pro uložení silnoproudých a slaboproudých kabelů.

Vzhledem ke změně vojensko-politické situace po listopadu 1989 se projekt podařilo realizovat pouze částečně. Nebylo vybudováno hygienické zázemí u vstupní smyčky a nedošlo ani k přestavbě strojovny vzduchotechniky, jejíž vybavení zůstalo včetně filtrů původní. Rovněž dispozice byla oproti projektu poněkud upravena, byť původní záměr zůstal v hlavních rysech zachován. Pravděpodobně až v této době vznikla na okrajích oploceného perimetru tři zpevněná stání pro automobilní techniku – jedno západní o rozměrech cca 20 x 20 m a dvě východní , ve svých zadních částech propojená o rozměrech 30 x 20, resp. 30 x 15 m, každé s vlastní vjezdovou bránou. Další automobilní technika mohla parkovat na zpevněných komunikacích vně oploceného perimetru.

Průhled hlavní chodbou od vstupu východním směrem, vpravo vstupy do jednotlivých kanceláří	Pohled příčnou chodbou ke strojovně vzduchotechniky. Vpravo jsou mříže šifrovacích místností	Průhled ze severní části štábní místnosti k pracovním boxům	Štábní místnosti (rozdělený býv. SBV) se sklopnými stojany na mapy
Pohled do jižní části býv. SBV směrem k východu	Velká štábní místnost vedle SBV s prosvětlovacími panely	Strojovna vzduchotechniky s místnůstkami filtrů	Detail ventilátoru FVZ
Filtry ve strojovně vzduchotechniky	Zbytky telefonního rozvaděče

Z provedené přestavby lze dovodit, že objekt měl sloužit jako jedno z velitelských stanovišť ZVO, resp. jeho nástupců na operačním stupni velení. Tomu odpovídalo jak zvýšení počtu pracovišť pro početnější štáb uvnitř zodolněného objektu, tak vytvoření ploch pro parkování další početné techniky vyššího vševojskového velitelství. Mohlo se tedy jednat o záložní velitelské stanoviště čs. frontu, které bylo podle dochovaných válečných plánů ČSLA budováno jako značně mobilní celek. Ve válečném plánu z roku 1989 však není VS v Hvožďanech zaneseno a jako ZVS frontu je označován objekt 4 km jihozápadně od Písku. Nad existencí tohoto objektu visí však, jak známo, stále otazník a nelze ani vyloučit, že ono záhadné ZVS leží ve skutečnosti „3 km západně BECHYNĚ“ v Hvožďanech. Nakonec i v posledních dokumentech z doby předání areálu městu Bechyni se pro podzemní objekt objevuje označení BVS – tedy bojové velitelské stanoviště.

Zarážející je i poměrně nízká odolnost objektu po plánované přestavbě, kterou lze jen zčásti vysvětlit nižšími nároky danými pohyblivostí štábu a předpokládanou krátkou dobou jeho působení v podzemí omezující se na samý počátek konfliktu. Existence objektu také musela být známa širokému okruhu vojáků, kteří zde za dvacetiletí jeho existence sloužili. Nelze proto vyloučit, že šlo o výcvikový objekt využívaný pouze k velitelsko-štábním cvičením a s jeho využitím v případě války se vůbec nepočítalo. Ovšem otázku, zda by armáda investovala nezanedbatelné finanční prostředky do objektu určeného k využití po několik dnů, maximálně týdnů v roce a nemajícího žádnou skutečnou bojovou úlohu v době války, musíme prozatím nechat nezodpovězenou.

Už v roce 1993 byl usnesením vlády kasárenský areál s označením „Kasárna, radiotechnická hláska“ zařazen do privatizace. V současné době je ve vlastnictví soukromé firmy. Vlastní areál zodolněného objektu byl používán velitelstvím ZVO a jeho právními nástupci (Vojenským velitelstvím Západ, velitelstvím 1. armádního sboru a Velitelstvím vojska, resp. sil územní obrany) i po opuštění kasáren, a to až do zrušení posledního z nich v roce 2003. Usnesením vlády ze dne 23. března 2005 byl pak pod tajuplným názvem „objekt pro zvláštní účely“ bezúplatně převeden na město Bechyni (Hvožďany jsou jeho součástí). V současné době je jeho vlastníkem Sdružení dětí, mládeže a rodičů Haffo z Tábora, které jej využívá jako dětskou základnu pro pořádání svých akcí.

Autor děkuje Sdružení dětí mládeže a rodičů Haffo za ochotné zpřístupnění areálu i projektové dokumentace.

zdroje: - diskuse ZVS 3.divize PVOS - Hvožďany
- Projektová dokumentace přestavby objektu. VPÚ Praha, 1988
- Kunc, Petr: Společné velitelské stanoviště 2. divize PVOS a 2. radiotechnické brigády, Rebešovice u Brna, 2008.
- Luňák, Petr (ed.): Plánování nemyslitelného. Praha 2007
- Vystavěl, Stanislav: Bez nich by nevzlétli. Praha 2008
- Vojenstvi.cz
- foto pan Ladislav Techl
- pamětníci ZVS, pan Petr Svoboda a Jan Kotrč