Úsek "A" (stav v roce 2000)	Technické budovy úseku "A", zčásti je v horním rohu patrný i týlový autopark (úsek "B") (stav v roce 2000)	Úsek "C" (palebná postavení 17., 18. a 19. plro, stav v roce 2000)
Úsek "C" se rozkládá na náhorní planině v nadmořské výšce okolo 604 metrů (stav v roce 2000)	Úsek "C" (stav v roce 2000)	Úsek "C" uprostřed snímku budovy technického oddílu (stav v roce 2000)

Pozůstatky vnějšího oplocení vojenského prostoru	Prefabrikovaná pevnůstka střežící příjezdovou komunikaci (49°50'19.2"N,14°8'41.29"E), celkový pohled	Pevnůstka střežící příjezdovou komunikaci (49°50'19.2"N,14°8'41.29"E)	Čelní pohled
Střílna není nikterak upravena	Týlová stěna s nepřehrazeným vchodem	Pohled od zatáčky, v níž pevnůstka leží, přes sedlo směrem ke hlavní bráně útvaru	Hlavní brána útvaru (49°50'42.25"N,14°9'38.44"E)

Legenda k ortofotomapě úseků "A" a "B"
Úsek "A":
01)	Hlavní brána útvaru
02)	Strážnice dozorčího útvaru
03)	Trojice montovaných baráků (bývalé ubikace vojáků stavebních jednotek), poté využívány jako sklady
04)	Kuchyňský blok, jehož součástí byla i tzv. "Bojová kuchyně", která se nalézala v suterénu budovy
05)	Ubikace mužstva
06)	Ubikace mužstva
07)	Ubikace mužstva
08)	Ubikace mužstva
09)	Kinosál, posilovna a telefonní ústředna
10)	Kanceláře štábu v době míru a ošetřovna
11)	Trafostanice napojená na veřejnou el. síť
12)	Hala "ESO" - sklad materiálu (byla využívána jako kryté hřiště)
13)	Psinec
14)	Pomocné zemědělské hospodářství (prasečinec)
15)	Teplárna a kotelna
Úsek "B":
16)	Autopark týlu (logistiky) a stanice hasičské služby

Úsek "B" je tvořen univerzálními garážovými objekty a halami údržby techniky.

Úsek "C" - interaktivní ortofotomapa se zákresem objektů klíčových pro chod základny, k dispozici je i schematický plán technického oddílu

Přepravní a nabíjecí vozidlo 5T82M1E (KRAZ-255 s návěsem) zachycené při transportu rakety, Klondajk, 90. léta, foto P. Kisling

5T82M1E v technickém oddílu, 90. léta, foto P. Kisling

Návěs s loženou raketou 5V28 (Klondajk v 90. letech, foto P. Kisling)

Úsek "C". Technický oddíl. Specifikem skupin protiletadlových raketových oddílů vyzbrojených PLRK S-200 byl technický oddíl, který byl narozdíl od útvarů vyzbrojených S-75 či S-125, integrován přímo v rámci jediné rozlehlé základny. Zajišťoval transport, plnění a výměnu paliva (četa transportní), přípravu (četa montážní), periodickou údržbu raket, pravidelné kontroly stavu a případná seřízení palubní aparatury (četa kontroly raket).

Ortofotomapa tech. oddílu se zákresem jednotlivých budov

Plán zaujetí kruhové obrany perimetru technického oddílu

Legenda k ortofotomapě technického oddílu
01)	Hlavní skladovací objekt 21A-L/P
02)	Linka plnění raket pohonnými hmotami
03)	Požární nádrž
04)	Sklad neutralizačních prostředků (proti HNO3)
05)	Sklad neutralizačních prostředků (proti palivu TG-02)
06)	Budova chemické laboratoře
07)	Budova pro elektrocentrály
08)	Štáb technického oddílu, sklad bojových hlavic
09)	Budova kontrolního a měřícího pracoviště KIPS (záp.) a budova montáže motorů (východní)
10)	Manipulační sklad kompletace raket
11)	Sklad automobilních PHM
12)	Sklad automobilních PHM ložených v barelech
13)	Otevřená stání pro přepravní/nabíjecí vozidla 5T82M1E
14)	Garáže pro přepravní/nabíjecí vozidla 5T82M1E a ostatní automobilní techniku útvaru
15)	Sklad prachových motorů
16)	Učebna
17)	TOS - opravárenská hala
18)	Sklad bojových náloží
19)	Sklad pyrotechniky

Protiletadlové řízené střely 5V28 byly složené v přepravních kontejnerech či kompletně sestavené na skladovacích vozících 5Ja83 skladovány v tepelně temperovaném hlavním skladovacím objektu 21A-L/P ("pracoviště tech. oddílu číslo 3", tzv. "steláž"). Sklad o přibližné velikosti 55x30x15 metrů je proveden z prefabrikovaných dílců, tvoří jej dva navzájem nezávislé sály o průřezu půlkruhu. Každý ze sálů (tzv. "lodí") je na obou koncích opatřen dvojicí masivních silnostěnných vrat. Před čtveřicí vchodů na východní straně objektu jsou dodnes zachovány prefabrikované pogumované nájezdy pro přesné nasměrování couvajícího návěsu přepravního a nabíjecího vozidla 5T82M1E k rampě, vysoké přibližně 1 metr, sklad není průjezdný. Na opačné, západní straně objektu, je čtveřice vrat již na úrovni příjezdové cesty (rampa, kde se rakety vykládaly z přepravníků do skladu, je situována uvnitř objektu). Dohromady zde bylo deponováno 34 kusů PLŘS v přepravních kontejnerech, přičemž další 2 rakety byly připravené v permanentní pohotovosti na odpalovacích zařízeních (OZ). Stropnice objektu stále nese známky rekonstrukce isolace, která zde proběhla ještě na přelomu let 1999/2000.

Rakety byly vyjímány z přepravních obalů v manipulačním skladu, odkonzervovány a zkompletovány. Kompletace sestávala z instalace křídel, kormidel, prachových motorů, hlavic, bojových náloží a pyrotechniky. K manipulaci zde sloužily dva stropní jeřáby o nosnosti 8 t. Budova manipulačního skladu je průjezdná napříč.

KIPS 5K43E (budova 22/24) (budova zkušebny palubní elektroinstalace raket)	KIPS 5K43E (budova 23) (budova zkušebny palubní elektroinstalace raket)	KIPS 5K43E (budova 23)  vnitřní prostor

Po zkompletování byla raketa naložena na přepravní/nabíjecí vozidlo 5T82M1E s návěsem 5T53ME nebo na manipulační vozík PTM a dopravena k jednomu ze dvou kontrolních a měřících pracovišť KIPS 5K43E (zařízení AM-43 na podvozku URAL-375A a mobilní elektrocentrála) k elektrické kontrole aparatury. Obě budovy jsou opět průjezdné. Odtud putovala raketa buď k plnění palivem a nabití na OZ, či zpět do hlavního skladovacího objektu.

Další nezbytnou součástí technického oddílu byla tedy linka plnění raket pohonnými hmotami. Raketu kompletu S-200 při startu urychlují čtyři přídavné prachové motory, hlavní raketový motor však spaluje kapalné palivo TG-02 "SAMIN" (50% triethyl-amin + 50% xylidin), okysličovadlem je kyselina dusičná (v podstatě NHO₃, přesněji 73% NHO₃ + 27% N₂O₄ včetně dalších aditiv). Jelikož jsou obě komponenty paliva chemickými látkami vysoké nebezpečnosti (žíravost, karcinogenita a výbušnost), také plnění raket palivem mělo pevný řád a pravidla. Celá procedura probíhala pod speciálními přístřešky, navzájem oddělenými, zvláště oplocenými a chráněnými vysokým zemním valem.

Linka plnění raket pohonnými hmotami (v popředí přístře- šek plnění vzduchem, pod průjezdný- mi přístřešky se plnilo palivo a okysl.)

Přístřešek linky plnění palivem byl na podlaze izolován gumoasfaltovým potěrem.

Přístřešek linky plnění okysličovadlem byl na podlaze pokryt dlažbou s kyselinovzdornou glazurou. Obě pracoviště byly též odkanalizovány do oddělených balastních jímek, kde se uniklé palivo čas od času likvidovalo zapálením.
Raketa se zde též plnila stlačeným vzduchem.

Přečerpávání probíhalo dle přesného vzorce z autocisterny ZAK - 21 do rakety přivezené na již zmiňovaném 5T82M1E. Současně mohly být plněny 2 rakety u každého přístřešku. Kromě mobilních zásob v autocisternách ZAK - 21 (3300 l/1 cisterna) bylo palivo pro případné plnění raket deponovaných v 21A-L/P uloženo ještě v záložních nádržích.

Dalším pracovištěm PHM byla dvě odloučená stanoviště přečerpávání paliva do menších provozních nádrží a čerpání paliva z poškozených raket. Tato oddělená stanoviště se nacházejí u příjezdové komunikace k palebným postavením 17. plro.

Raketa na návěsu 5T82M1E pod přístřeškem linky plnění PHM. 90. léta, foto P. Kisling	Raketa na návěsu 5T82M1E pod přístřeškem linky plnění PHM. 90. léta, foto P. Kisling

Životnost PLŘS 5V28 je udávaná kolem dvaceti let. Je však třeba říci, že vzhledem k velice agresivní povaze obou složek paliva musela být raketa nedlouho po naplnění opět vyčerpána, nebo do pěti let zlikvidována (rakety se odesílaly k odpálení při střelbách v Kapustin Jar). Cena jedné 5V28 se ke konci 80. let pohybovala okolo 8 milionů korun, z tohoto důvodu byly ve stavu míru palivem plněny pouze 2 rakety zařazené do pohotovostního systému. Po dobu působení Skupiny VEGA bylo takto zlikvidováno 6 kusů raket.

Budova chemické laboratoře	Vývěva uvnitř v laboratoři	Analytické přístroje

Nedaleko od plnící linky stojí též chemická laboratoř, určená k analýzám čistoty PHM. Též je rozdělena na úsek manipulace s palivem a úsek manipulace s okysličovadlem, jelikož při styku obou složek paliva by samozřejmě hrozilo nebezpečí velmi silné výbušné reakce.

Součástí technického oddílu byla také budova štábu (zde byly v jedné z místností skladovány hlavice PLŘS s citlivou a velmi utajovanou elektronikou samonaváděcího RL a gyroskopem A-KIPS), dále učebna a budova, v níž byly umístěny náhradní zdroje energie (dieselagregáty). Plro vyzbrojené komplety S-200, a tedy pro celou PVOS klíčové, byly po stránce technického zabezpečení zajištěny nadstandardně ve snaze dosáhnout maximální spolehlivosti všech zařízení, proto často docházelo ke zdvojení až ztrojení ochrany základních prvkům systému. Běžné činnosti útvaru jako údržba a výcvik byly prováděny při napájení el. energií z civilní rozvodné sítě, jakmile však útvar přešel do bojové pohotovosti (ale i v míru při zaměření narušitele vzdušného prostoru), byly aktivovány nezávislé záložní zdroje jak v technickém oddílu, tak v každém ze zodolněných úkrytů a ve zodolněných strojovnách elektrocentrál, popisovaných níže. Pro ochranu příslušníků technického oddílu před účinky ZHN byl též vybudován rámový úkryt typu ÚŽ-6 (49°51'8.06"N,14°10'7.34"E).

Garáže, krytá a nekrytá stání automobilních rot a roty zabezpečení, čerpací stanice, nádrže a sklad automobilních PHM leží v severní části technického oddílu. Přepravní/nabíjecí vozidla 5T82M1E stála v rozsáhlých nekrytých stáních.

Úsek "C". Radiotechnické zabezpečení útvaru. Dálkový průzkum a měření dálkových a výškových souřadnic letounů zajišťoval přehledový radiolokátor (PRL) dalekého dosahu O-14 (5N84A) a radiovýškoměr PRV-17, radiolokátory spolupracující se zařízením na zjišťování příslušnosti vzdušných objektů "Parol". Hlavní úkoly při navádění raket však nesly tři radiotechnické baterie podřízené jednotlivým plro, vyzbrojené radiolokátory ozáření cíle 5N62V.

Anténa RL O-14 "Oborona" Na snímku jsou též rozeznatelné tři přístrojové kabiny AP-1, AP-2, AP-3 a anténa 1L22-1 "Parol"	1L22-1 "Parol", radiolokační dotazovač vlastní/cizí (dříve systému NRZ, nyní IFF), Rok 2000, foto V. Růžička

Přehledový radiolokátor O-14 "Oborona" (modernizovaná verze P-14F, uveden 1974, kód NATO "Big Back") a jeho bojové stanoviště. Plošina pro antény RL až v severovýchodní části celého úseku "C", anténa lokátoru byla vzhledem ke svým rozměrům (šířka 32 m, výška 11 metrů) zajištěna 6 ocelovými kotvícími lany. Od antén byly kabely vedeny prostupem ve stropnici do blízkého dvouloďového zodolněného objektu se zázemím pro napájecí elektrocentrály a vyhodnocovací kabinu RL. O-14 "Oborona" byl mobilním kompletem přepravovaným na šesti návěsech, umožňoval zjišťovat dění ve vzdušném prostoru na vzdálenost 400 km do výšky 30 000 m.

Anténa PRV-17

Stanoviště radiovýškoměru PRV-17 (uveden 1966, kód NATO "Odd Pair") a zodolněný objekt pro jeho obsluhu a elektrocentrály (totožný s úkrytem obsluhy O-14) leží nedaleko stanoviště RL O-14, s nímž výškoměr spolupracuje na radiolokačním průzkumu nízkoletících cílů v režimu dálkoměr, při určování azimutu a polohového úhlu aktivního rušiče a při udávání souřadnic cílů.

Anténa 5N62V s kabinou K-1B RTB 19. plro, první polovina 90. let, foto Matěj Kopecký

Každý jeden protiletadlový raketový oddíl disponoval vlastní radiotechnickou baterií (RTB), vybavenou radiolokátorem ozáření cíle 5N62V (kód NATO "Square Pair") o dosahu 300 km i více, dle odrazivosti cíle. Antény radiolokátorů byly kvůli zajištění nepřetržitého kontaktu se sledovanými objekty umístěny na třech vyvýšených plošinách, tzv. "mostech". Jedná se o masivní konstrukce z betonových pilířů, na nichž je v přibližně dvacetimetrové výšce položena vlastní plošina se zodolněným postavením pro anténu 5N62 a přijímací kabinu K-1B, vedle stojí i přístřešek pro obsluhu RL. Postavení antény radiolokátoru a kabiny K-1B spojuje se zodolněným úkrytem pro kabinu aparatury velitelského stanoviště plro (s počítači a vyhodnocováním souřadnic) K-2 a napájecí kabinu K-22 prostupná svislá kabelová šachta.

"Most" s 5N62V RTB 17. plro, v pozadí most RTB 18. plro, počátek 90. let, foto Pavel Kisling	"Most" s 5N62V RTB 18. plro počátek 90. let, foto Matěj Kopecký

Každý ze tří "mostů" je asociován k jednomu z oddílů dle osy palebného postavení oddílu (tyto pomyslné osy jsou ostatně znát i podle průseků v porostu, kudy byly vedeny komunikační linky spojující každou kabinu K-2 u paty plošiny s palebným postavením). Jednotlivá odpalovací zařízení byla vzhledem k naváděcímu radiolokátoru topograficky zaměřena s přesností na 1 cm z důvodu dodržení přesnosti palby. U paty každé plošiny je též situován jednoloďový zodolněný úkryt pro zmiňovanou kabinu K-2 (vzadu) a pro napájecí kabinu K-22 (umístěná blíže k vratům). V zadní části úkrytu je opět zázemí pro obsluhu, strojovna a ventilátorovna s prachovými filtry.

Stožár s anténou K-7 "Viežka"

Úsek "C". Velitelské stanoviště Protiletadlové raketové skupiny VEGA. Tři plro v rámci skupiny sice mohly být střelecky samostatné, jejich bojovou činnost však koordinoval štáb plrs a oddíly podléhaly centrálnímu řízení z kabiny bojového velení a rozdělení cílů K-9, umístěné ve vlastním samostatném úkrytu. Velitel skupiny rozhodoval z K-9 podle návrhu svého počítače, který oddíl a kolik PLŘS by použil. Zodolněný trojloďový úkryt VS se nachází na spojnici cest od tří plošin pro RL ozáření cíle. Každý ze tří sálů je opět uzavřen elektricky ovládanými silnostěnnými vraty, a uvnitř se člení na dvě stání pro přívěsy, oddělitelné plechovými vraty. V každém ze tří sálů byla vždy nejblíže ke vjezdu umístěna elektrocentrála 5E97 200 kW (s vývody kouřovodů nad portál vjezdu). Poté následovala velitelská kabina K-9 v sálu napravo (při čelním pohledu na objekt), distribuční kabina (kabina napájecích rozvodů s měničem 380V/50Hz na 220V/400Hz) K-21M vprostřed a také K-7 (obslužná aparatura kontrolního vyzařovacího stožáru "Výška", umístněného mezi palebnou baterií a VS na souřadnicích 49°51'5.52"N,14°10'7.71"E, jenž sloužil jako cíl při prověření funkčnosti naváděcích radiolokátorů) v levém sálu.

Budova pro odpočinek osádky VS, tzv. "zkrácená"	Posilovna v jedné z místností budovy pro odpočinek osádky VS

Na sály navazuje místnost štábu s planžetem, zobrazujícím situaci ve střeženém vzdušném prostoru, a zázemí pro osádku VS (sociální zařízení, strojovna a ventilátorovna s filtry, a ubikace pro případ pohotovosti). I přesto, že všechny zodolněné úkryty na základně byly vybaveny filtroventilací, v případě bojové činnosti by obsluhy v kabinách zůstaly hermeticky uzavřené s vlastní filtrací a vojáci v úkrytu by museli použít individuální ochrany (plynových masek). V době míru uvnitř VS pracovala směna jen v nejnutnějším početním stavu, zbytek osádky trávil vzácné volné chvíle v nedaleké zděné budově pro odpočinek, zvané "zkrácená", kde byla posilovna, malá kuchyňka, společenská místnost a učebna.

Kabina K-3V (pohled od vchodových dveří do nitra) Plrs VEGA Dobříš, dobové foto	Kabina K-3V (pohledem ke vchodu) Plrs VEGA Dobříš, dobové foto

Úsek "C". Palebná postavení 17., 18. a 19. plro. Každý oddíl skupiny využíval jedno ze tří identických palebných postavení. To je tvořeno šesti odpalovacími rampami 5P72V s šesti skladovacími úkryty různé odolnosti, rozmístěnými po obvodu. Uprostřed palebné baterie se nachází zodolněný úkryt s automaticky ovládanými silnostěnými vraty na obou stranách v podélné ose. V první lodi byla umisťována elektrocentrála 5E97 (200 kW), která zajišťovala zdroj elektrické energie pro jedno celé palebné postavení. Ve druhé lodi byla kabina přípravy a zabezpečení startu K-3V a mezi oběma loděmi se nachází filtroventilační komora a několik provozních místností. Tento objekt byl napojen kabelovým vedením v podzemních rozvodech na velení oddílu v kabině K-2V, umístěné v úkrytu u paty příslušného "mostu". Součástí palebného postavení byla i zděná přízemní budova, tzv. "zkrácená", kde se zdržovali vojáci, kteří drželi hotovost. Byly zde sprchy, toalety, ubikace a i malá kuchyňka, která však sloužila jen k ohřátí jídla. Celý úsek "C" byl zásobován z kuchyně v týlu, v úseku "A". V každém z palpostů je též situován přesně zaměřený trigonometrický bod, umístěný na vysokém sloupu. Využíván byl jako vztažný bod při vyměření polohy a vzdálenosti odpalovacích ramp 5P72V vůči naváděcímu radiolokátoru 5N62V, pokud v rámci pravidelné údržby na zařízení došlo byť i k nepatrné změně umístění.

Revizní šachta distribuční sítě, která podzemím propo- juje datovými kabely a elektrickými roz- vody objekty v rámci celého úseku "C"

Orotfotomapa paleb. postavení (17. plro, všechny tři pal. post. jsou však identické)

Legenda k ortofotomapě palebného postavení
01)	Zodolněný objekt pro kabinu K-3 a EC 5E97
02)	Zpevněná odpalovací plocha s odpalovací rampou a se zodolněným skladovacím úkrytem
03)	Zpevněná odpalovací plocha s odpalovací rampou a s lehkým montovaným skladovacím úkrytem
04)	Zpevněná odpalovací plocha s odpalovací rampou a se zděným skladovacím úkrytem
05)	Zděná budova sloužící pro pobyt pohotovostní osádky (tzv. "zkrácená")

Odpalovací plocha s těžkým skladovacím úkrytem a s vodí- cím nájezdem pro návěs 5T82M1E

Vlastní odpalovací plocha je zpevněna panely asi v rozloze 20 x 30 metrů, kde vprostřed, ve čtvercovém otvoru o rozměrech 3,5 x 3,5 x 1,5 m, byla ukotvena odpalovací rampa 5P72V. Od rampy vedou kolejnice pro automatický nabíjecí vozík 5JU24M do skladovacího úkrytu pro dvě rakety. V každém postavení stojí dvojice těžkých zodolněných úkrytů se silnostěnnými vraty (celkem tedy 6 objektů), zbylé skladovací úkryty jsou zděné budovy s plechovými vraty (9 objektů) anebo lehké montované skladovací úkryty (3 objekty).

Jedna z odpalovacích ploch 19. plro, počátek 90. let, foto P. Kisling	Odpalovací plocha se zděným skladovacím úkrytem (poč. 90. let, foto P. Kisling)	Odpalovací rampa 5P72V na jedné z odpalovacích ploch na "Klondajku"
PLŘS 5V28 na skladovacím a nabíjecím vozíku 5Ju24M uvnitř skladovacího objektu (zděného)	PLŘS 5V28 na skladovacím a nabíjecím vozíku 5Ju24M uvnitř zděného skladovacího objektu	Dobový snímek úkrytu pro K-3, palebné postavení 17. plro

Důvodem různé odolnosti úkrytů je nákladnost stavby těžkých zodolněných úkrytů, zejména když v případě bojové pohotovosti by byly podle plánu nejdříve zaváženy těžké úkryty, avšak první rakety by byly logicky vyskladňovány z méně odolných úkrytů, a tak tyto sklady plnily spíše jen funkci maskovací (navíc nejjednodušší lehké montované úkryty stojí na navážce, která byla uměle navršena k dorovnání náhorní plošiny, a svah by se při vyšším zatížení mohl sesouvat).

Za normálních okolností v míru byly rakety skladovány ve zodolněných úkrytech, opět s automaticky ovládanými vraty, ostatní skladovací úkryty zůstaly prázdné. V bojové pohotovosti byl vždy pouze jeden protiletadlový raketový oddíl, z důvodů kratší trvanlivosti raket naplněných palivem byl aktivní oddíl navíc vybaven pouze čtyřmi raketami, které byly umístěny právě ve dvou zodolněných úkrytech. Čtyři rakety v pohotovosti (v pozdějších letech pak jen dvě, každá v jednom zodolněném úkrytu) se stěhovaly z oddílu na oddíl po půl roce, tak jak se oddíly periodicky střídaly v různých stupních bojové pohotovosti:

Pohotovostní systém oddílů Protiletadlové raketové skupiny VEGA:
I. plro	zařazen mimo pohotovostní systém, tzv. výcvikový
II. plro	pohotovost č.3 s přechodem do pohotovosti č.2 30 minut
III. plro	pohotovost č.2 s přechodem k odpálení PLŘS do 6 minut

PLŘS 5V28 při nabíjení na odpalovací rampu 5P72V, Klondajk, začátek 90. let (foto Matěj Kopecký)

PLŘS 5V28 v pohotovosti na OR (foto Matěj Kopecký)

Pokud se skladovací úkryt zavážel raketami, musela se nejdříve raketa přesunout pomocí personálu obsluhy a elektromechanického ramene z přepravního/nabíjecího vozidla 5T82M1E (na odpalovací ploše jsou opět umístěny podobné nájezdy pro správné nasměrování návěsu) na odpalovací rampu 5P72V, kde buď zůstala v pohotovosti, nebo byla vybita na manipulační vozík 5Ju24M na kolejnicích, který raketu dopravil do skladovacího úkrytu. V případě bojové činnosti bylo nabíjení rakety z manipulačního vozíku, který byl v úkrytu, prováděno zcela automaticky bez potřeby obsluhy a řízeno reléovým systémem z kabiny K-3V (ovšem pouze, pokud se nabíjelo ze zodolněného skladovacího úkrytu, který měl elektricky ovládaná vjezdová vrata, u zděných a montovaných úkrytů musela být vrata nejprve ručně otevřena).

Po vyhlášení bojové pohotovosti by byly postupně zaváženy jednotlivé oddíly raketami do plného stavu dle předem stanoveného schématu. Taktika vedení bojové činnosti operovala s okamžitým odpálením všech 36 raket v co nejkratším časovém úseku na určené cíle. Všeobecně předpokládaná životnost Protiletadlové raketové skupiny VEGA na Dobříši byla odhadována na dobu mezi 30 - 40 minutami, tento časový údaj je však zavádějící, protože s největší pravděpodobností byla základna protivníkem satelitně zaměřena již během výstavby a vzhledem ke své zásadní nebezpečnosti pro letectvo NATO byla zahrnuta v databázi cílů, které měly být zničeny v první vlně úderu.

K bojovému nasazení PLRK S-200 na našem území však naštěstí nikdy nedošlo. V důsledku změn nastalých v armádě po roce 1989, zčásti z ekonomických důvodů a zčásti určitě i pod tlakem Severoatlantické aliance, bylo rozhodnuto předčasně vyřadit protiletadlový raketový komplet Vega z výzbroje AČR a zrušit Protiletadlovou raketovou skupinu VEGA v Dobříši k 31.12. 1994 (zatímco obdobná rapotická skupina byla zrušena až na konci roku 1997). PLŘS byly rozebírány ve výzkumném ústavu ve Slavičíně.

Plán pozemní obrany 441. plrs (zobrazuje úseky "A" a "B")	Plán pohybu hlídek střežících základnu již z doby působení 441. a 442. plrs (2. polovina 90. let)

71. plrb je k 1.1.1995 přejmenována na 41. plrb (VÚ 4431), základnu na hřebeni Brd obsadily nově zřízená 1. plrs Dobříš (neboli 441. plrs, vyzbrojená PLRK S-75 Volchov, velitel pplk. Krejčí) a 2. plrs Dobříš (čili 442. plrs, vyzbrojená PLRK S-125 Něva, velitel pplk. Semančík), technický oddíl zůstal i nadále zachován. V roce 1997, po vyřazení PLRK S-75, byla i 1. plrs přezbrojena komplety S-125. Ještě na přelomu let 1999/2000 docházelo k rekonstrukci a opravám uvnitř úseku "C". Byla provedena kompletní rekonstrukce izolace na hlavním skladovacím objektu 21A-L/P. Zároveň se uvažovalo o celkové rekonstrukci kuchyňského bloku, k té už ale nedošlo. V červnu 2000 se ještě útvar účastnil cvičení "Flying Rhino 2000", kdy působil v prostoru Letiště Čáslav. Od jara 2001 dochází k postupnému utlumení činnosti. Útvar byl zrušen na podzim roku 2001.

Působení 441. a 442. plrs s výzbrojí PLRK S-125 Něva, období 2000/2001, foto pan Vojtěch Růžička

Expedice Klondajk 2006 zachycená v několika detailech

autoři: Petr Janda  Martin Korec  Petr Kunc

Původní článek ze 4. června 2006 byl naposledy upravován 26. dubna 2007