Komplex 9K76B Temp-S v Hranicích na Moravě

Komplex krátkého doletu 9K76B Temp-S (operačně - taktický komplex kratšího dosahu, v ČSSR často zván jako OTR-22, kód NATO SS-12M "Scaleboard B", případně SS-22) byl do pravidelné služby v Sovětské armádě zařazen roku 1979. Představuje modernizovanou variantu 9K76 Temp (OTR-22, SS-12, SS-12A, dolet 800 km) o doletu 900 km, s možností využití tříštivo-trhavé, chemické "Tuman-2" či 500 kt jaderné hlavice typ 910. Jedná se o vysoce mobilní prostředek, hlavními komponenty komplexu jsou tato vozidla:

Mapa Evropy s vyznačením dostřelu raket komplexu 9K76B Temp-S z jednotlivých dislo- kací, mimo jiné i z Hranic na Moravě

122. raketová brigáda (číslo polní pošty 64 911) byla zformována v roce 1983 v dislokaci Emelčino (Ukrajina, Žitomirská oblast) a následně vyzbrojena raketovými komplety 9K76B Temp-S. V téže době, začátkem roku 1983, počali důstojníci Sovětské armády rekognoskovat jednotlivá kasárna v rámci posádky v Hranicích na Moravě. Následně v létě toho roku se musela z kasáren Jaslo vystěhovat 11. dělostřelecká základna ČSLA a zabezpečovací jednotky 331. těžké dělostřelecké brigády ČSLA (SkP, Ženijní strojní rota a Četa chemické obrany). Československé útvary byly nově umístěny do tehdejších kasáren Klementa Gotwalda, kde již předtím sídlilo jádro 331. tdb. Vojákům ČSLA bylo oficiálně oznámeno, že kasárna Jaslo jsou vystěhována z důvodů generální rekonstrukce, každý však tušil, že kasárna obsadí jednotky SA. Příslušníci 122. raketové brigády SA začali kasárna Jaslo obsazovat 24.12. 1983, asi kolem 04:00 hodin (velitelský sbor brigády podával nadřízeným stupňům hlášení o přesunech svých jednotek do Hranic n. M. prostřednictvím služby 331. tdb).

122. rb byla do Československa převelena v rámci tzv. "odvetného opatření", reagujícího na rozmístění raket Pershing 2 a 572 kusů střel s plochou dráhou letu na území evropských států NATO (NSR, Velká Británie, Belgie, Nizozemí a Itálie). Útvar nebyl součástí Střední skupiny sovětských vojsk (CGV) a podléhal přímo staršímu představiteli hlavního velitele spojených ozbrojených sil Varšavské smlouvy při MNO ČSSR.

Brigáda byla organizována v obvyklém "tříbateriovém" systému s výzbrojí 24 odpalovacích zařízení 9P120, 39 raket 9M76 (z toho 13 cvičných a 26 bojových) a 15 přepravníků 9T215. V její podřízenosti byly 2 bojové oddíly, vyzbrojené bojovými nosiči a hlavicemi, a 1 oddíl výcvikový, se 6 OZ a 13 cvičnými raketami, zabezpečující přípravu mladších specialistů pro posádky bojových oddílů. Sovětská jednotka vystupovala v ČSSR jako raketová brigáda (se třemi podřízenými oddíly), avšak v rámci Sovětské armády byla považována za raketový pluk, organizačně členěný do tří dělostřeleckých praporů (tedy obdobně, jak bylo organizováno těžké dělostřelectvo ČSLA). Je možné, že brigáda by v případě válečného stavu skutečně přešla na organizaci pluku.

Ortofotomapa kasáren Jaslo v Hranicích na Moravě, promítnut je zákres budov dle materiálů CIA (1)	Orotofotomapa kasáren Jaslo se zákresem stráží, vyznačen je také původní rozsah areálu a rozšíření, jež provedla SA	Plán kasáren Jaslo zobrazuje situaci z doby, kdy objekty využívala 122. rb

Brigáda byla oficiálně dislokována v Hranicích na Moravě v areálu kasáren Jaslo (vybudovaných  zpočátku 50. let).

Zodolněný skladovací úkryt - "Granit" (situovaný v oploceném areálu uvnitř kasáren Jaslo, Hranice na Moravě)

V areálu byl během roku 1984 vystavěn zodolněný sklad na bázi prefabrikovaného úkrytu zvaného "Granit". Před portálem úkrytu se nachází překládací rampa s visutým manipulačním jeřábem, objekt byl obehnán elektrickou signální stěnou a neprůhledným oplocením, šest vysokých stožárů tvořilo ochranu proti bleskům a nedaleko též stávala strážní věž. Zřejmě zde byla uchovávána část z celkového počtu bojových hlavic, spravovaných PTRB v Kozlově, anebo objekt sloužil jako záložní sklad. V době míru bylo v kasárnách Jaslo k dispozici 6 odpalovacích zařízení 9P120 včetně cvičných raket za účelem výcviku posádek. Rakety byly skladovány v hale číslo 18, OZ výcvikového oddílu byly odstaveny v blízké hale garáží. Obě budovy byly chráněné proti zasažení bleskem 20 metrů vysokými hromosvody a důkladným uzemněním.

Vstupní partie úkrytu "Granit", zodolněný sklad jaderných hlavic v kasárnách Jaslo v Hranicích na Moravě	Vnitřní strana dvoukřídlých vchodových vrat s malým pěchotním vstupem uprostřed
Předsíň, která je od skladové části tubusu oddělena příčkou	Zařízení v hlavní části úkrytu	Ovládací panel elektrického oplocení	Hlavní místnost, nyní již jen s fragmenty původního vybavení, včetně parního vytápění

Tři palebná postavení, PRTB ("podvižnaja raketo - těchničeskaja baza" neboli brigádní základna technického zabezpečení) spolu se zodolněným velitelským stanovištěm oddílu, který zrovna držel bojovou pohotovost, se nacházely ve VVP Libavá a byly budovány stavebními jednotkami ČSLA (útvary ženijních brigády, dokonce včetně nasazení vojenských vězňů) s maximální prioritou přibližně od roku 1984.

Ortofotomapa PRTB Kozlov

PRTB (základna technického zabezpečení). PRTB ("podvižnaja raketo-těchničeskaja baza", základna technického zabezpečení, těžké dělostřelecké brigády ČSLA používaly k označení této jednotky termín PRTZ - pohyblivá raketo-technická základna) zabezpečovala kontroly a údržbu složitých technologií bojových hlavic a nosičů přidělených jednotlivým palebným bateriím. Nebyla organizační součástí 122. rb, ačkoliv při bojové činnosti s oddíly brigády velmi úzce spolupracovala. Nachází se na SV okraji obce Kozlov ve VVP Libavá, areál je rozdělen na část pro ubytování personálu a ostře střeženou skladovací část. Byly zde skladovány všechny bojové hlavice (krom hlavic zařazených do bojové pohotovosti v palpostech), které by odtud v případě potřeby byly silami PTRB rovněž distribuovány podle přesných plánů k jednotlivým oddílům.

Přehledný plán VVP Libavá s vyznačení oddílů a PTRB

Palebná postavení oddílu. V době míru byl vždy jeden ze dvou bojových oddílů pověřen bojovou pohotovostí. Každá ze tří baterií pohotovostního oddílu tak zaujala jedno z palebných postavení ve VVP Libavá (Zelený Kříž - postavení Jih, Stará Voda - postavení Sever, Přáslavice - postavení Západ). Z důvodu snadnějšího maskování jsou areály umístěny ve starším lesním porostu, stranou jakékoliv nežádoucí pozornosti. Přítomnost vojenského objektu signalizuje u silničních odboček pouze transformátor el. vedení. Z bezpečnostních důvodů jsou palebná postavení také mimo jakékoliv potenciální ohrožení při cvičných střelbách, není tedy divu, že jednotlivé palposty byly zbudovány spíše v okrajových částech výcvikového prostoru. Jednotlivé stavby palebného postavení jsou vždy typizované, avšak rozložení objektů v terénu se striktně řídí místními podmínkami. Na území VVP Libavá jsou palebná postavení umístěna na náhorních rovinách na výrazných elevacích. Pochodová osa při přesunech techniky z hranických kasáren Jaslo do VVP Libavá byla stanovena v trase Hranice - Partutovice - Lipná - Potštát a poté zaujetí přiděleného palebného postavení.

Areál palebného postavení je rozdělen na část týlovou, která leží u asfaltem zpevněné příjezdové komunikace, ovšem mimo oplocení vlastní bojové části. Týlová část poskytovala zázemí posádkám držícím pohotovost, byly zde dva zděné ubytovací bloky se světnicemi pro mužstvo včetně sociálního zařízení, kuchyň, jídelna, budova kotelny, nádrže na automobilní PHM, sklad materiálu. Důstojníci byli ubytováni v samostatné budově, s pokoji pro dvě osoby. Celková ubytovací kapacita týlového zabezpečení postačovala odhadem maximálně pro 100 osob.

Úkryt pro automobilní techniku - "Granit" (pro garážování OZ 9P120)

Bojová část palebného postavení byla po obvodu oplocena drátěným pletivem na betonových sloupcích. V tomto oploceném prostoru účelové komunikace spojují vždy 6 neprůjezdných zodolněných podpovrchových prefabrikovaných úkrytů typu "Granit" (ruské posádky tyto úkryty často prostě jmenují jako "angary") se šesti odpalovacími plochami. V úkrytech typu "Granit" byly garážovány odpalovací zařízení 9P120 a ostatní důležitá technika. Objekty jsou uzavíratelné těžkými neplynotěsnými pancéřovými vraty s malými vrátky pro vstup obsluhy ve spodní části, nouzový východ z objektu zcela chybí. Interiér objektu byl osvětlen elektrickými zářivkami, zajištěna byla ochrana protipožárními hlásiči a hromosvodem i částečná ventilace (zřejmě spíše pro usnadnění odvodu výfukových plynů z nastartovaných motorů nežli pro ochranu osob před BCHL). Objekty "Granit" byly v palpostu rozmístěny po dvojicích, buď dva vedle sebe podélně (Stará Voda, Přáslavice, osová vzdálenost mezi úkryty 70-75 m), anebo vjezdy navzájem proti sobě s mezilehlým vyasfaltovaným manipulačním prostorem (Zelený Kříž, vzdálenost portálů 60 m).

Úkryt pro automobilní techniku - "Granit" (pohotovostní sklad jaderných hlavic)

V bojové části každého palebného postavení se dále nacházel prostor o rozměrech cca 100 x 150 metrů, oplocený 3 metry vysokou neprůhlednou betonovou stěnou a signální stěnou. Uvnitř tohoto prostoru, navíc na příjezdových cestách střeženého prefabrikovanými kulometnými pevnůstkami, byl vybudován průjezdný zodolněný prefabrikovaný skladovací úkryt, opět na bázi úkrytu "Granit", ovšem prodloužený na délku 35,5 metru. Taktéž byl vybaven masivními vraty, elektroinstalací, ventilací a navíc vodovodní přípojkou. Důkladně byla provedena ochrana proti blesku s 10 metrů vysokými anténami hromosvodů. V tomto úkrytu byly skladovány jaderné, chemické a tříštivo-trhavé bojové hlavice pro první i druhou salvu. Na těchto hlavicích byla prováděna údržba, příprava a seřizování přímo v tomto úkrytu, taktéž zde byla garážována automobilní technika nezbytná k odpálení rakety:

Spouštěcí pyrotechnika bojových hlavic (tzv. "zapaly") byla z bezpečnostních důvodů skladována zcela mimo úkryt, ve dvou malých zděných sklípcích nedaleko, avšak stále uvnitř speciálně střeženého prostoru.

Odpalovací plochy se nacházely nedaleko úkrytů "Granit" pro odpalovací zařízení. Palebná postavení ve Staré Vodě a v Přáslavicích disponovala 6 OP, na Zeleném Kříži můžeme dodnes nalézt 7 OP. Odpalovací plocha byla čtvercového tvaru o rozměrech 25 x 25 metrů, zpevněná prorůstavými betonovými tvárnicemi. Kolem byl navršen mírný ochranný val, přerušený jen v místě příjezdové komunikace. Na odpalovací ploše byl předem vytyčen topograficko - geodetický bod odpálení, vyznačený na betonovém sloupku. Na komunikaci mezi "Granity" a OP je místo, sloužící tzv. "stykovce" (spojení hlavice s raketovým nosičem a předstartovní příprava). V tomto místě stojí zodolněný okop pro autojeřáb 9T35 a malý pěchotní prefabrikovaný úkryt pro personál provádějící předstartovní úkony a vlastní odpálení. Vzhledem k neúprosným časovým limitům by místo "stykovky" bylo s největší pravděpodobností i místem odpálení rakety, přesun na odpalovací plochu by při vedení bojové činnosti jen zdržoval.

Úkryt velitelského stanoviště - "Pančíř 2PU"

Nezbytnou součástí palpostu bylo též zodolněné velitelské stanoviště baterie (typ "Pančíř 2PU"), stojící poněkud stranou od ostatních objektů. Opět je zbudováno z okrouhlých prefabrikátů, tubus je však širší (7 metrů v průměru) a delší (26 metrů). V zadní části na centrální tubus, zřejmě sloužící pro ukrytí štábních vozidel, navazují místnosti zázemí (vlastní velitelské stanoviště, ubytovací místnost, filtrační komora a ventilace, rozvodna, WC, úkrytová komora a nouzový východ). V přáslavickém postavení toto VS kupodivu úplně chybí, stejně jako "Granit" s číslem 1, tamější "Granit" číslo 4 byl zbourán někdy v průběhu roku 2005.

Zelený Kříž GPS souřadnice objektu: 49°37'52.94"N,17°34'8.47"E Terénní průzkum: 22.7. '06, účastníci Expedice Libavá 2006 Fotodokumentace: 22.7. '06, účastníci Expedice Libavá 2006
	Zelený kříž, ortofotomapa bojové části palebného postavení, promítnut je zákres objektů dle materiálů CIA (1)	Náčrt rozložení objektů v palebném postavení Zelený Kříž dle materiálů CIA (1), doplněn dodatečný popis	Pozůstatky budov týlové části palebného postavení, konkrétně podlahy ubytovny mužstva
Centrální průběžná cesta, pahrbek v pravé části snímku skrývá úkryt VS, stromy vprostřed pomalu zarůstají nouzový východ objektu	Zpevněné prostranství mezi úkryty "Granit" číslo 1 a 2 V tomto místě by pravděpodobně probíhala "stykovka" pro OZ právě z úkrytů 1 a 2. Manipulační jeřáb 9T35 stál v době míru zamaskován ve zpevněném okopu, jenž je tvořen cestou protínající ochranný val (na snímku zcela vlevo)		Zodolněný okop pro jeřáb 9T35 v průniku spojovací cesty ochranným valem. Zde byl jeřáb v době míru odstaven pod maskovacími sítěmi
Tubus úkrytu "Granit" č. 1	Úkryt "Granit" číslo 2	Úkryt "Granit" číslo 3	Portál úkrytu č. 4
Úkryt "Granit" číslo 5	Zbytky betonového oplocení pohotovostního skladu jaderných hlavic	Dvojice sklípků pro skladování iniciační pyrotechniky bojových hlavic	Pohotovostní sklad jaderných hlavic
Interiér objektu skladu	Sání ventilace skladu	Nádrž na PHM, nedaleko páteřní komunikace procházející palebným postavením	Kontrola platných povolení hlídkou Vojenské policie
Místo, kde bývala jedna ze zpevněných odpalovacích ploch		Úkryt velitelského stanoviště	Úkryt VS, interiér (stání pro štábní vozidla)
Průchod do místností zázemí	Stání pro vozidla v úkrytu VS, pohled ke dnes již chybějícím vjezdovým vratům	Místnost vlastního velitelského stanoviště	Konec spojovací chodby, pancéřová vrátka vedou do úkrytové místnosti a dál k nouzovému východu
Komora filtroventilačního systému	Úkrytová místnost v zadní části objektu VS	Nouzový východ z objektu	Zodolněné okopy pro techniku před úkrytem VS

Stará Voda GPS souřadnice objektu: 49°45'16.33"N,17°33'21.85"E Terénní průzkum: 23.7. '06, účastníci Expedice Libavá 2006 Fotodokumentace: 23.7. '06, účastníci Expedice Libavá 2006
	Stará Voda, ortofotomapa bojové části palebného postavení, promítnut je zákres objektů dle materiálů CIA (1)	Náčrt rozložení objektů v palebném postavení Stará Voda dle materiálů CIA (1), doplněn dodatečný popis	Úkryt "Granit" č. 1 (vchodová vrata jednokřídlá)
Úkryt "Granit" č. 2	Úkryt "Granit" č. 4 (mohutnost objektu ve srovnání s osobním automobilem)	Úkryt "Granit" č. 5 (vchodová vrata jednokřídlá)	Uchycení vchodových vrat na masivních pantech
Mechanismus jištění dveří v uzavřené poloze a vrátka pro vstup osádky	Portál úkrytu "Granit" číslo 6	Pozůstatky signální stěny v oplocení pohotovostního skladu hlavic	Prefabrikovaná pevnůstka střežící příjezd k objektu skladu
Další z kulometných pevnůstek na perimetru skladu	Čelní pancéřová deska dřevozemního kulometného hnízda	Pohotovostní sklad jaderných hlavic	Úkryt velitelského stanoviště
Ocelový tubus objektu v sekci pro ukrytí štábních vozidel	Místo pro stání vozidel	Vedení ventilace	Spojovací chodba v zázemí

Přáslavice GPS souřadnice objektu: 49°36'52.66"N,17°24'18.4"E Terénní průzkum: 22.7. '06, účastníci Expedice Libavá 2006 Fotodokumentace: 22.7. '06, účastníci Expedice Libavá 2006
	Přáslavice, ortofotomapa bojové části palebného postavení, promítnut je zákres objektů dle materiálů CIA (1)	Náčrt rozložení objektů v palebném postavení Přáslavice dle materiálů CIA (1), doplněn dodatečný popis	Detail pal. postavení Přáslavice s vytčenými odlišnostmi, rozdílnými od zbylých dvou postavení
Detail pal. postavení Přáslavice s vytčenými odlišnostmi, rozdílnými od zbylých dvou postavení	Torzo teplárny v týlové části věrně vystihuje i stav ostatních staveb palebného postavení	Nástupní plocha v týlové části, mezi zbořenými ubytovacími budovami	Nádrž ve skladu PHM
Úkryt "Granit" č. 2	Úkryt "Granit" č. 2	Úkryt "Granit" č. 3	Zaslepený tubus úkrytu č. 3
Úkryt "Granit" č. 5	Úkryt "Granit" č. 6	Prefabrikovaná pevnůstka střežící cestu k pohotovostnímu skladu jaderných hlavic	Na perimetru skladu byl vybudován i nepříliš rozsáhlý systém zákopů
Pohotovostní sklad jaderných hlavic	Dvoudílná vrata skladu	Někdejší sklad jaderných hlavic je dnes využíván, stejně jako všechny objekty bývalé 122 rb. ve VVP Liba- vá, Vojenskými lesy a statky ČR, s.p.	Na ploše vpravo od cesty mělo stát zodolněné VS přáslavického palebného postavení
Budka s přípojkou dálkového kabelu, rok instalace 1984	Spojovací deska (rám s translátory pro vícenásobné využití telefonních linek v kabelu)	Na prostranství vedle úkrytu č. 3 ještě v roce 2005 stával úkryt "Granit" č. 4	Účastnící Expedice Libavá, uskutečněné ve dnech 22. - 23. července 2006

Jak tedy fungovala raketová brigáda vyzbrojená 9K76B Temp-S? Oddíly se v pohotovosti na palebných postaveních střídaly v měsíčním cyklu, po pohotovosti se startovní baterie odstupujícího oddílu přesunuly zpět do kasáren v Hranicích, kde probíhalo ošetření techniky a teoretická školení posádek. Výcvikový oddíl kromě samotného výcviku poddůstojníků posádek v kasárnách Jaslo často z Hranic vyjížděl na terénní cvičení ve VVP Libavá, cvičení občas probíhalo i na palebném postavení Jih (Zelený Kříž). Výcvikový oddíl nebyl zařazen do pohotovostního systému, v případě válečného stavu s ním však bylo kalkulováno.

Přesun operačně-taktické rakety komplexu 9K76 Temp-S ve VVP Libavá, rok 1987 (foto V. Žitný)

Jedno palebné postavení tedy obsazovala jedna startovní baterie se třemi OZ a zabezpečovací technikou. Odpalovací zařízení 9P120 s raketovými nosiči 9M76, ovšem bez jaderných hlavic, byla garážována v úkrytech "Granit". Každé OZ mělo k dispozici dva kusy rakety 9M76, jednu nabitou a druhou zavěšenou nad odpalovacím zařízením na kočkách manipulačního visutého jeřábu uvnitř úkrytu "Granit", připravenou pro druhou salvu. Pro OZ byly v palpostu k dispozici jaderné i konvenční hlavice, skladované v izotermických kontejnerech a ostře střežené ve skladovacím úkrytu odděleně od raket. OZ byla připravena k odpálení raket přímo z palebného postavení, avšak odpálení rakety z hotovosti nemuselo vždy znamenat odpálení přímo z palpostu.

OZ oddílů mimo hotovost by při vyhlášení bojové pohotovosti vyjížděla již mimo palebná postavení, do předem určených a přísně utajovaných prostorů, kde by se setkala s vozidly brigádní PRTB transportujícími bojové hlavice.

Příslušníci startovací čety při natahování kabelů sloužících k řízení startu z OZ

Manipulace s raketou 9M76 (v kontejneru), vlevo stojí jeřáb KC-5571, vpravo transportní vozidlo 9T219

Topografové u "Gyroskopu 9" při zaměřování odpalovací plochy

Raketa 9M76 na OZ 9P120 připravená k odpálení, vpravo je znát kabina řídícího vozu MIP

Schéma "stykovky" znázorněné na příkladu palebného postavení v Přáslavicích

"Stykovka" je ruský slangový výraz, označující jeden zásadní úkon při přípravě rakety k odpálení - spojení jaderné hlavice s raketou a jejich přípravu k odpálení. Pro zacházení s jadernými hlavicemi platila přísná pravidla, jejichž cílem bylo zabránit tzv. "neautorizovanému odpálení rakety". Jedním z bezpečnostních opatření bylo oddělené skladování raketových nosičů, bojových hlavic a již zmíněné iniciační pyrotechniky. Teprve při zhoršení mezinárodně-politické situace došlo ke spojení hlavice s nosičem a OZ se přemístilo na místo odpálení. V NDR původně posádky prováděly "stykovku" pomocí 25 tunového jeřábu KC-5571 na podvozku MAZ-543, určeného pro manipulaci s raketou při překládání z transportního vozidla 9T215 na OZ 9P120. Až později byly zavedeny menší jeřáby 9T35 na podvozcích URAL, určené přímo pro "stykovku". Tato technika byla vždy připravena v palpostu v pohotovostním stavu ve zodolněném okopu mezi dvěma úkryty "Granit". Jeřáb byl vyzdvižen na opěrkách s výložníkem v pohotovostní poloze, kamuflován byl přetaženou maskovací sítí (3, 4).

Po vyhlášení poplachu musel jeřábník přiběhnout na pozici, nastartovat motor jeřábu 9T35, odstranit maskovací síť, zvednout výložník, nastavit jej směrem k zadní části jeřábu a spustit hák. V té době už z "Granitů" vyjížděla dvě odpalovací zařízení 9P120 a zaujala svá místa vlevo a vpravo od jeřábu. Také už přijížděla vozidla URAL-4320, patřící k PRTB, s nákladem bojových hlavic, na cestě k odpalovací ploše bylo také vozidlo MIP.

Po příjezdu OZ na místo "stykovky" byly spuštěny hydraulické vzpěry kvůli stabilitě a otevřel se izotermický kontejner s hlavicí. Začíná "stykovka".

Otevírání izotermického kontejneru s uloženým bojovým blokem

Jako první se stykovalo vlevo stojící OZ, potom pravé OZ. Pokud šlo o cvičný poplach, měli vojáci raketo-technické čety chvíli volno, dokud nebylo na základě startovacích výpočtů uvedeno OZ do bojového postavení. Po ukončení "stykovky", by byl kontejner uzavřen, zvednuty hydraulické vzpěry a OZ odjíždí na místo odpálení (obvykle blízko místa "stykovky").

Topografové koordinují přesné postavení OZ na odpalovací ploše (chyba v řádu 1´ způsobí odchylku v dopadu rakety 300m na vzdálenost 1000 km, chyba 1° pak činí 17 km odchylku). Po příjezdu OZ 9P120 na odpalovací plochu dochází ke vztyčení kontejneru s raketou do kolmé polohy, kontejner se otevře a raketa je spuštěna dolů. Po opětovném sklopení do transportní polohy dochází k zavření kontejneru. Obsluha a topografové porovnávají potřebné koordináty a předávají je vyhodnocovatelům k dalšímu zpracování. Kdyby šlo o bojový poplach, následovalo by už jen odpálení.

Prameny uvádí u komplexu 9K76B Temp-S kruhovou odchylku od cíle (KVO) TTX 3000m, tedy max. 1500m od cíle. Po splnění cvičného úkolu vojáci bojové hlavice odstykovali, technika odjela na svá místa a posádky mohly jít spát. "Stykovka" byla jako klíčový úkon zřejmě velmi často nacvičována, ve dne i v noci. Čas na přípravu startu při využití předem topograficky zaměřené odpalovací plochy přímo v palebném postavení byl 15-20 min. V případě doručení rozkazu k odpálení raket v průběhu přesunu jednotky se čas limitu samozřejmě prodlužoval, asi na 30-40 minut, a budoucí odpalovací plochu (ne dále než 1-2 km do zpevněné cesty) by nejprve musel vytyčit a zaměřit topopřipojovač na GAZ-66, který vypočtené pravoúhlé souřadnice poté zadá automatickému řídícímu systému rakety.

Ovšem asi základním normativem v rámci všech oddílů bylo včasné opuštění odpalovací plochy ihned po odpálení raket, posádky tento limit jmenují jako čas do doby, "dokud nepřiletí odpověď". K rychlému opuštění místa odpálení se i kácely stromy, pokud překážely, okamžitě se zvedal startovací stůl a odpojovaly se při startu ohořelé jednorázové kabely vedoucí k OZ z okopu, odkud se provedlo odpálení. Členové osádek počítali s faktem, že pokud nedokáží opustit místo odpalu do 3 až 4 minut od odpálení, budou mrtví (při cvičení se limit "výtečně" pohyboval v čase do 5. minuty). Říkali, že na jejich pozici přiletí "dárek z Afriky". V této souvislosti bývalí příslušníci brigády často uvádějí, že tohle dobře uměly Saddámovy raketové brigády a proto se dlouho vyhýbaly zničení.

V důsledku uzavření Dohody o likvidaci raket středního a krátkého doletu ve Washingtonu dne 8.12.1987 mezi USA a SSSR byla brigáda od 25. února 1988 postupně vyvedena zpět do Emelčina, kde došlo k odzbrojení. Již 25. února Hranice opustilo železničním transportem 19 kusů odpalovacích zařízení 9P120 a další technika. Z ČSSR byly poslední zbytky zabezpečovací techniky staženy 16. března 1988, ještě před ratifikací smlouvy. Posledním velitelem brigády byl pplk. Vjačeslav Granovskij. Palebná postavení Stará Voda a Zelený Kříž byly předány čs. straně do tří měsíců po odsunutí brigády, zatímco do palebného postavení v Přáslavicích se přesunul prapor oprav techniky bruntálské 31. tankové divize Střední skupiny vojsk a ČSLA jej ke střežení převzala až v průběhu dubna 1990. Palebná postavení byla po odchodu Sovětské armády využívána k uskladnění munice (zodolněné úkryty "Granit" v bojové části) a k ubytování jednotek vyvedených do VVP na cvičení (v budovách v týlové části). Na počátku 90. let tak například na Zeleném Kříži působil během svého vyvedení protiletadlový raketový oddíl 76. plrb se šesti PLRK S-75 Volchov, odpalovací rampy kompletů byly dokonce situovány přesně v místě někdejších odpalovacích ploch pro 9K76B Temp-S. Do uvolněných kasáren v Hranicích se přesunul 361. dělostřelecký pluk z Uherského Hradiště. Rakety 9M76 byly za pomoci části obsluh ze stavu 122. rb zneškodňovány v SSSR, v osadě Saryozek na střelnici Kapustin Jar. První kusy začaly být likvidovány 1.8.1988, poslední ze 718 ks byl zničen 25.6.1989.

Pplk. V. D. Granovskij, poslední velitel 122. raketové brigády (na fotografii ze dne 25.2.1988, na nádraží v Hranicích na Moravě)	Následující snímky zachycují vagonování a odsun prvních kusů techniky 122. rb (19 kusů OZ 9P120) z nádraží v Hranicích na Moravě, 25. února 1988

Snímky z likvidace raket 9M76 (Saryozek, 1988) Na poslední fotografii je též zajímavě zachycen interiér zodolněného úkrytu

122.rb byla transformována na 122. ptabr (protitankovou dělostřeleckou brigádu) a odvelena do sestavy Západní skupiny vojsk v Německu (GSVG) s dislokací v prostorách po taktéž zrušené 119. rb v Königsbrücku (119. rb Königsbrück a 152. rb Waren byly rovněž vyzbrojeny 9K76B Temp-S, jejich početní stav byl však nižší než u 122. rb). Na začátku 90.let při odchodu sov. vojsk z Německa byla 122. ptabr vyvedena do města Tambov (Moskevský vojenský okruh), kde došlo v roce 1998 k její transformaci na 395. ptp (protitankový pluk), jenž existuje dodnes.

Z výše uvedených faktů lze vyvodit jeden zásadní závěr. Sovětská armáda disponovala na území ČSSR velkým počtem jaderných hlavic připravených k okamžitému bojovému použití. Některé hlavice byly skladovány ve speciálních depotech vybudovaných v rámci "Akce JAVOR", ale hlavice pro 9K76B Temp-S byly k dispozici přímo v palebných postaveních a v jejich těsné blízkosti. Tyto prostředky nikdy nebyly pod kontrolou odpovědných představitelů ČSSR.

Pokusili jsme se popsat, jak fungovala raketová brigáda komplexu 9K76B Temp-S. I s vědomím, že kvůli nedostatku relevantních zdrojů jsme občas byli nuceni využít ne vždy zcela prověřených informací, ale snažili jsme se udržet popis v reálné poloze. Víme, že u nás existuje určitá skupina lidí, kteří sloužili zejména jako vojáci z povolání u komplexů SCUD. Jak už bylo uvedeno, musí existovat jistá podobnost mezi SS-12 a těmito zbraněmi. Ovšem to ví zase jen ten, kdo u nich sloužil. Zatím se skoro nikdo neozval, nebo jen útržkovitě. Rozhodně nikdo nenabídl kvalifikovanou spolupráci. Měli jsme dvě možnosti. Buď všechno strčit do šuplíku a nechat to být, nebo se pokusit napsat něco, co by mohlo přinést alespoň nějakou informaci a podnítit k diskusi ty, kteří znají, aby se k tomu kvalifikovaně vyjádřili. Pokud se někdo ozve, rádi jeho názory připojíme k tomuto článku.