Protiletecké kryty z II. světové války v Brně a okolí

Prvním německým válečným předpisem, který ošetřoval parametry a výstavbu protileteckých krytů, bylo nařízení Az 41 L 42 24 L.In. 13/5c 16297/39, ze dne 8. prosince 1939.

Sílící údery spojeneckého letectva v následujících letech podnítily protileteckou ochranu Luftschutz k typizaci a budování odolnějších protileteckých úkrytů, nahrazujících protiletecké zákopy. Proto byl 24. Března 1943 vydán předpis Az. 41 L 42 39 Nr. 4718/43 g (L.In. 13/3 II B a), ukládající přednostní výstavbu protileteckých úkrytů. K němu bylo Inspekcí Luftschutz následně vydáno několik doplňků s konkrétními doporučeními a návrhy typových objektů.

V českých městech nejčastěji se vyskytující, samostatně stojící povrchově budované protiletecké úkryty z doby 2. světové války, lze snadno odlišit od podobných fortifikačních staveb, neboť se zde vyskytují různé specifické konstrukční prvky:

- úkryty byly budovány jako jednoduché chodby, v naprosté většině klenbové, pro dosažení větší tlakové odolnosti

- úkryt má vždy 2 východy (často schodiště a z druhé strany rampa, kvůli snášení nosítek) nebo 1 vchod a 1 nouzový výlez na opačné straně stavby

- vstup je tvořen pouze dřevěnými dveřmi (často dvojicí utěsnitelných dřevěných dveří, které tak vytvářejí protiplynovou předsíň)

- interiér chodby není členěn v místnosti, je pouze rozdělen příčkami na jednotlivé sekce pro ukrývané (1 sekce max. 50 osob), vyskytují se maximálně výklenky pro WC

Přímá varianta protileteckého úkrytu (byla budována ve stísněných prostorech, často v centrech měst).

Lomená varianta úkrytu (poskytuje větší bezpečnost)

Na 1 osobu bylo v krytu počítáno s místem o šířce 62,5 cm

Příčný řez starším typem úkrytu, který ještě postrádá vynášecí klenbu chodby

Stavebním materiálem byl ve většině případů železobeton (pevnosti nejméně 200 kg/cm², 300 kg cementu na 1 m³ směsi), nejméně o síle 15 cm, neboť v době, kdy byly úkryty budovány v Protektorátu Čechy a Morava (vesměs od roku 1943), byly již negativní praktické zkušenosti s úkryty z železných profilů, dřeva či cihlového zdiva.

Projekt rovněž počítal se štěrkovou drenáží základové desky a asfaltovou (nebo lepenkovou) izolací vnějších stěn.

Experimentovalo se též s užitím prefabrikovaných klenbových dílců pro stavbu úkrytů, jejich praktické užití však v ČSR dosud není známo.

Úkryty takto jednoduchých konstrukcí byly budovány maximálně pro 200 osob, rozdělených do jednotlivých oddělených sekcí (daleko větší byla samozřejmě kapacita podzemních ražených úkrytů ve skále, o nich však článek pojednávat nebude, neboť neexistovala žádná jejich typizace, pouze přibližné pokyny ke stavbě).

Kryty byly často umisťovány v husté městské zástavbě (na dvorech činžovních domů, v parcích atd.), ale pokud to bylo jen trochu možné, již tehdy byla upřednostňována minimální vzdálenost na 2/3 výšky okolních budov (avšak minimálně 20 m, kvůli nebezpečí zavalení).

Předpisy ukládaly dále minimální světlost vchodu (1,40 m šířka a 1,95 m výška) a minimální zemní nakrytí 0,50 m. U bočních stěn chodby byl požadován zához nejméně 1,3 m ve sklonu 1:2, vždy bylo ale upřednostňováno co možná největší zapuštění objektu pod terén.

Vnitřní vybavení bylo velice spartánské, čítalo vyprošťovací nářadí, bedna s pískem, kbelíky s vodou na hašení a kamna. Každá sekce pro ukrývané měla 3 uzavíratelné průduchy v komíncích k povrchu, zajišťující přirozenou cirkulaci vzduchu. Úkryty nad 50 osob byly vybavovány také ventilátorem na ruční pohon (min. 2,4 m³ vzduchu za minutu) pro vytváření přetlaku proti vnikání bojových otravných látek. Vždy 1 ventilátor a 1 kamna náležely 1 sekci pro 50 ukrývaných. Úkryty měly být pokud možno elektrifikovány,
pak se instalovalo osvětlení (prostory pro ukrývané 30 luxů, ostatní místnosti 15 luxů). Nouzové osvětlení zajišťovaly minimálně 4 petrolejové svítilny (1 v protiplynové předsíni, 2 v každé sekci pro ukrývané a 1 v předsíni před WC). Lavice k sezení jsou umístěny podél stěn a mohou být upravené jako sklápěcí.

Přístupová cesta a vchody každého úkrytu musely být viditelně označené.

Modifikace typového úkrytu dle předpisu z roku 1943, která byla budována v Českých a Moravských městech, zejména pak v Brně či v Praze (např. u FN Motol, nedávno objevený při rekonstrukci budov, 50°4'22.81"N,14°20'36.27"E)

V Brně bylo dosud objeveno 17 krytů shodné konstrukce (přímých i lomených variant), s oválnou klenbou. Nacházejí se v lokalitách: Václavská 6, Václavská 10, Vlhká 28, Fakultní nemocnice u sv. Anny, Stránská skála, Vaňkovka, ul. Opuštěná, Špilberk, Maloměřice, 2 objekty v ulici Tkalcovské, 2 objekty v bývalém areálu Zbrojovky, úkryt s pozorovatelnou na Kraví hoře a další 3 objekty na Kraví hoře.

Ukázkou typického objektu je například úkryt, vybudovaný na dvoře činžovního domu ve Václavské ulici, č.p. 10.

Jeho kapacita je 50 osob a ze dvora přesahuje pod zdí na další pozemek ve vnitrobloku, kam je vyveden nouzový výlez. Vzhledem k nízké kapacitě tento úkryt postrádá druhý východ (ten je nahrazen právě nouzovým výlezem).

Vchod do úkrytu ze dvora domu	Masivní opěrné zdi, přístupové schodiště a na opačné straně šikmá rampa	Vstupní dveře Kryt je veřejnosti nepřístupný a návště- vu je třeba domluvit s nájemníky, kteří kryt využívají jako skladiště	Protiplynová předsíň následuje bezprostředně za vstupem
Rozvodná skříňka elektroinstalace	Úkryt skrývá jedinou sekci pro ukrývané, na snímku jsou ještě patrné zbytky el. instalace osvětlení	Větrací průduch, ústící pod lavicí. V případě leteckého útoku mohl být utěsněn proti vnikání bojových chem. látek	Nouzový výlez (původně byl zajištěn poklopem otevíraným dovnitř a zasypán zeminou)
Čelo chodby	Jeden ze stálých obyvatel krytu	Kryt půdorysně zasahuje až na sousední pozemek, kde vyúsťuje nouzový výlez

Další, tentokrát poněkud rozsáhlejší úkryt (pro cca 100 osob) se nachází nedaleko, na ulici Václavské, č.p. 6.

Jeho půdorys je nepravidelný, jedna sekce je přímá, druhá se však lomí, zřejmě jako výsledek stísněného prostoru na nádvoří.

Vstupní portál	Protiplynová předsíň	Sekce pro ukrývané	Zbytky dřevěných lavic, úplně vzadu na konci chodby pak stojí dřevěná vestavba WC (muži/ženy)
Vestavba WC (jedna z mála zachovalých)	Nouzový výlez Kramle chybí, výlez je svrchu překryt a zasypán	Protiplynová předsíň druhého východu, ten je však zazděn a zasypán	Druhý východ (na povrchu se jsou vidět jen nepatrné části opěrných zdí)

V poválečném období kryty nebyly nadále využívány Civilní obranou, až na jediný případ krytu v husovickém závodě Zbrojovky Brno, kde došlo k přestavbě na stálý tlakově odolný úkryt III. třídy (viz Badatelna).

Pro srovnání rozmanitosti dalších typů, budovaných podle stejných předpisů, se nabízí protiletecké úkryty, budované pro ukrytí zaměstnanců závodu Explosia v Pardubicích.