Z Peenemünde na mys Canaveral
(Von Peenemünde nach Canaveral)
Dieter Karl Huzel

Dieter K. Huzel * 3. 6. 1912 v Essenu Po studiu na Tech. univerzitě ve Stuttgartu zaměstnán u Siemense-Stuckera v Berlíně a roku 1942 odveden do wehrmachtu. Rok nato převelen do Peenemünde na zkušební stanoviště 7. V roce 1944 asistentem v týmu Wernhera von Brauna. Na sklonku třetí říše pověřen ukrytím tajných dokumentů. Po válce přesídlil za oceán a jako člen von Braunova týmu se podílel na dalším raketovém výzkumu, i později v Rockwell International. Autor učebnic raketové techniky a četných amerických patentů.

Již od dvacátých let minulého století v Německu vědci začali řešit problém raketového motoru. S přípravami na válku byl výzkum ve třicátých letech sjednocen a umístěn do budovaného vojenského experimentálního ústavu v Peenemünde. Nacházelo se zde jak výzkumné středisko letectva (letounová střela V-1), tak výzkum pro pozemní vojsko. A právě tam byl inženýr Huzel roku 1943 převelen z východní fronty zprvu jako mechanik do stavební čety, aby se později na zkušebním stanovišti 7 v severní části podniku podílel na výzkumu rakety A-4 neboli V 2, jež se ke konci války nechvalně proslavila ničivými útoky na Londýn, Antverpy a Lucemburk. V Peenemünde prožil rozkvět a slávu i úpadek, jenž nastal ke konci války se sílícím spojeneckým bombardováním a hrozbou blížící se rudé armády. Byl pověřen ukrytím tajných materiálů výzkumu, k nimž se později po válce vrátil, předal je spojencům a v týmu Wernhera von Brauna spolupracoval ve Fort Blissu v Americe při položení základů vesmírného programu Spojených států.

Plán vojenských zařízení situovaných v Peenemünde 1939-45

Kniha je očitým svědectvím jak jedné epochy raketového výzkumu, tak zároveň poměrně podrobnou zprávou o jedné z tajných zbraní, na které spoléhaly vojenské špičky i ideologové třetí říše. Jde o ojedinělé svědectví, kterému rozhodně stojí zato věnovat čas.

Ivo Železný, nakladatelství a vydavatelství, spol. s.r.o.
Ježovská 121/3, Praha 5
1996, 4482. publikace
188 stran/199 Kč