Novodobá historie 71. plrb Praha (VÚ 2516)

Historie tohoto útvaru sahá až do roku 1951, ale budu se věnovat době, ve které se začíná psát historie protiletadlových raketových vojsk v naší zemi.

Dislokace útvarů 71.plrb tvořících ochranný perimetr Prahy (SA-75/S-75, S-125, S-200 a S-300)	Rozmístění raketových oddílů, tentokrát o něco podrobnější, kromě 71.plrb Slaný - Drnov je zakreslen i 185.plrp Kralovice

S příchodem protiletadlových raketových zbraní vznikla potřeba chránit důležité cíle, mezi něž nepochybně patřila zejména Praha. Především k ochraně hlavního města a několika dalších důležitých míst (Kralupy, Kladno, Slaný, Mělník) byla vytvořena 71.plrb Praha. Byla podřízena 3.divizi PVOS Žatec. Jednotlivé protiletadlové raketové oddíly brigády (plro) byly budovány po etapách a zároveň k nim byly vybudovány technické oddíly (TO). V nich se skladovaly a kontrovaly rakety, prováděly se zde drobné opravy a odsud byly jednotlivé plro zásobovány raketami. Bylo stanoveno, že vzdálenost mezi plro a TO bude maximálně 45 - 50km.

71. plrb, spolu se 185. plrp, měla pro každoroční cvičení v tuzemsku (soustředění oddílů, vybraných pro zahraniční ostré bojové střelby) k dispozici též divizní polygon PLRV "Skřivánčí pláň" nad obcí Lišany u Postoloprt.

I. a II. etapa výstavby útvaru: Nejdříve se v I. etapě vykrýval hlavní náletový směr KARLSRUHE-PRAHA-OSTRAVA a BAYREUTH-PRAHA. Podíváte-li se na mapu a srovnáte si postup výstavby plro v I. etapě, je to zcela zřejmé. Ve II.etapě byly vybudovány plro na východ od Prahy. V průběhu I. a II. etapy byla Praha obkroužena osmi plro s výzbrojí PLRK S-75 Dvina, později přezbrojenými na PLRK S-75 Volchov. Tyto komplexy sloužily k ničení cílů v běžných výškových hladinách s dosahem necelých 30km (Dvina) a po modernizaci přes 50km (Volchov).

III. etapa znamená první zásadní změnu ve výzbroji brigády. Postupně je vybudováno osm plro, vyzbrojených PLRK S-125 Něva. Tato zbraň malého dosahu byla určena k ničení cílů v malých a středních výškách a měla dvě varianty - odpalovací rampu buď se 2 nebo se 4 raketami. Dosah je udáván na cca 18km. Jednotlivé oddíly byly rozmístěny tak, že vznikla dvojitá kruhová obrana Prahy, nyní již s působností i na nízkoletící cíle.

Rok 1985 je dalším důležitým mezníkem v historii 71.plrb.Praha. Brigáda je přemístěna do Drnova u Slaného. V témže roce je uvedena do bojové pohotovosti Skupina VEGA s výzbrojí PLRK S-200 Vega s dosahem 250km, dislokovaná na hřebenu Brd nad městem Dobříš. Mezi lidmi se jí říkalo Klondajk a nebyla určena pro obranu Prahy. Podrobnosti o Skupině Vega včetně fotografií jsme popsali již dříve.

Rok 1990 byl pro brigádu významný tím, že je do výzbroje zavedena moderní technika - jeden PLRK S-300 PMU, dislokovaný do Kačic u Kladna. Tato technika měla postupně nahradit komplexy S-75 Volchov, ale k tomu již nedošlo. V létech 1985-1990 měla brigáda celkem 20 plro a byla nejmohutnějším uskupením protiletadlových raketových zbraní na našem území.

V důsledku změny politického uspořádání po roce 1989 následuje postupná redukce a likvidace plro (viz přehled). Brigáda (tehdy již s názvem 41.plrb) byla zrušena k 31.12. 1999.

Přehled historie 71. plrb Praha:

Rád bych se zmínil o tom, jak vlastně vypadaly po stavební stránce protiletadlové raketové oddíly. Obsahovaly jednu typizovanou třípodlažní ubytovací budovu, autopark s dílnou a čerpací stanicí PHM a strážní budovu. Jedno měly společné: ubytovací část vč. autoparku ("B") byla vždy oddělena od vlastního palebného postavení raket ("C").  Palebné postavení bylo obvykle několikanásobně oploceno vč. el.stěny s napětím 3kV (platí pro prvních 8 plro) a velmi důkladně střeženo.

S-75 Dvina: pro tyto první útvary bylo typické, že úsek "C" se 6 palebnými postaveními raket byl od ubytovacího vzdálen cca 1km. Uprostřed pal.postavení bylo VS a nad ním naváděcí RL. Někde byl v "C" i přehledový RL P-12, někde byl i mimo útvar. Strážnice byla před vjezem do "C".

Později budované útvary na západě Čech (185. plrb Kralovice) se dispozičně lišily. Úsek "C" - stále důkladně oplocený vč. el. stěny - těsně sousedil s úsekem "B".  Vzdálenost od ubytovací budovy k bráně do "C" byla max. 200m. Tady byla strážnice také poblíž vjezdu do "C".

Úsek "C" byl zvenku označen nejdříve tabulkami se zákazem vstupu. Pak následovalo cca 2,5m vysoké drátěné oplocení. Za ním byla vysoká elektrická zabezpečovací stěna z několika řad ostnatého drátu na dřevěných stožárech s porcelánovými isolátory, napájená napětím 3kV. Za ní na nízkých betonových sloupcích byl natažen silný ocelový drát, který měl zabránit strážným kontaktu s el. stěnou. V tomto prostoru se mohli pohybovat strážní. Dál následovalo 2,5m vysoké drátěné oplocení, často kombinované s neprůhlednou maskovací sítí nebo černou textílií. Za ním bylo poslední neprůhledné oplocení z betonových panelů, také cca 2,5m vysoké. V jeho spodní části byly v určitých vzdálenostech od sebe vysekané úzké otvory, umožňující střelbu při zaujmutí kruhové obrany úseku "C". Zevnitř "C" byly v těchto místech malé okopy.

Tyto útvary byly původně budovány jako stacionární. Odpalovací rampy byly v okopech, měly poblíž  opevněný úkryt pro obsluhu, částečně opevněné úkryty pro elektrocentrály a pro vozy VS. Byly tam i další podzemní úkryty pro případ napadení. Plro sice mohly měnit místo (později došlo k přehodnocení taktiky a plro poměrně často opouštěly při výcviku své původní postavení), ale přece jen potřebovaly na rozvinutí 2,5 hodiny. Pokud by plro musely zasahovat v době míru proti narušiteli vzdušného prostoru, stalo by se tak z místa jejich trvalého umístění. Mívaly několik (2 - 3) záložních postavení v době míru a jedno ostré záložní postavení, které znal jen velitel útvaru.

S-125 Něva: plro byly budovány také s oddělenými úseky "B" a "C" v těsném sousedství. Byly daleko mobilnější než S-75. Oproti oddílům S-75 měly S-125 celkem 4 palebná postavení raket a jinak řešené VS, zde již zcela pod zemí v betonovém úkrytu. Také zde byl nad VS naváděcí RL v pomyslném středu kruhu, opsaného okolo 4 odpalovacích ramp. Viděl jsem postavení 16.plro Mníšek p.Brdy-Včelník. Letecké snímky několika jiných plro s touto výzbrojí ukazují, že oddíl měl vždy jen jeden těžký úkryt pro zásobní rakety a jeden okop pro přepravník s raketami. Včelník měl daleko větší počet těžkých úkrytů. Dva pro rakety, dva pro přepravníky a dokonce i pro přehledový RL (patrně P-15), s otvorem ve stropu pro nástavec antény. Neověřená informace říká, že šlo o tzv. ukázkový oddíl. Ostatně byl v hlavním náletovém směru a jeho úkolem bylo m.j. střežit vzdušný prostor nad Skupinou Vega, která byla v jeho sousedství. Možná proto ten nadstandard. Chtěli, aby déle vydržel.

Děkuji všem, kteří mi poskytli informace, které jsem zde použil. Zkoumání historie raketových vojsk bylo někdy složité vzhledem k utajení. Často probíhalo tak, že jsme někam přijeli a prohlédli si torzo nějakého raketového útvaru a teprve potom jsem hledal, co jsme vlastně našli. Mám v úmyslu napsat podobné pojednání o 185.plrb Kralovice a při té příležitosti podrobně popsat vč. obrázků, jak se "válčilo" s Volchovy.

P.S. Pokud někdo ze čtenářů navštívil (nebo navštíví) Museum ve Slaném, chci je ujistit, že přiloženou mapu rozmístění plro jsem vytvořil ještě před svojí návštěvou a velmi mně překvapilo, že jsou si velmi podobné. PJ

zdroje: - Vlastivědné museum Slaný
- pplk.dr. Minařík
- bývalý příslušník 71. plrb Ing. Seemann
- p. Radek Háša