|
Úkryty CO z konce 80. let, Pardubice
| GPS
souřadnice objektu:
50°2'34.309"N,
15°48'48.777"E
Terénní
průzkum:
6. 6. '08, P.
Kunc, J. Semerád
Fotodokumentace:
6. 6. '08, P.
Kunc, J. Semerád
|
 |
|
Půdorysný plán
objektu K-1 |
Úkryt K1 se roku 1994 stal posledním
zkolaudovaným krytem CO v okrese Pardubice, s číslem
06-06-0192 (Východočeský kraj - okres Pardubice -
úkryt s pořadovým číslem 192). Stojí samostatně jako
účelová stavba k ukrytí 434 (dle původních norem
470) osob na nejmladším (poč.
80. let) pardubickém panelovém sídlišti, na Dubině.
Na jeho současném problematickém technickém stavu se
podepsalo především nevhodné umístění stavby v
oblasti s vysokou hladinou podzemní vody a zdlouhavá
výstavba, jež byla realizována několika podniky v
několika oddělených etapách (základová deska,
železobetonový skelet, vnitřní vybavení).
Již
projekt úkrytu počítal s mírovým využitím úkrytové
místnosti o rozměrech 17,2 x 17,8 m jakožto
tělocvičny. K přístupu by byl využit přímý mírový
vstup (krytý silnostěnnými protitlakovými vraty).
Při bojové činnosti by byl tento vstup neprodyšně
uzavřen přišroubováním k přírubě a k nejnutnějšímu
pohybu osob by sloužil bojový vstup přes
protiplynovou předsíň a odmořovací šatnu, případně
pro evakuaci úkrytu by posloužily 2 nouzové šachtové
výlezy.
Objekt byl
využíván jako sklad materiálu CO, v současnosti
prochází kompletní rekonstrukcí.
 |
 |
 |
 |
|
Vstupní část,
místnosti pro
příjem ukrývaných,
mírové zázemí objektu |
Schodiště k mírovému
vstupu,
s dopravníkem
pro výdej
materiálu CO |
Úkrytová místnost
pro 470 osob,
v míru plánovaná jako tělocvična |
Strojovna
vzduchotechniky |
 |
 |
 |
|
Úkrytová místnost |
Strojovna
dieselagregátu |
Dieselagregát ČKD AS3TN
o
výkonu 36 kVA |
| GPS
souřadnice objektu:
50°2'39.886"N,
15°48'38.338"E
Terénní
průzkum:
-- -- --
Fotodokumentace:
-- -- --
|
Úkryt K2 v areálu Mateřské školy
Erno Košťála v současnosti využívá
SCRC Pardubice,
jenž má v úkrytové místnosti umístěnu 48 metrů
dlouhou autodráhu. Kapacita úkrytu dostačuje pro 350
osob, dříve zde byl skladován materiál
CO.
| GPS
souřadnice objektu:
50°2'41.435"N,
15°48'48.294"E
Terénní
průzkum:
6. 6. '08, P.
Kunc, J. Semerád
Fotodokumentace:
6. 6. '08, P.
Kunc, J. Semerád
|
 |
|
Půdorysný plán
objektu K-3 |
Úkryt K3 byl vybudován v roce 1987.
Kapacita činí 190 (dle původních norem CO pak 300) osob k ukrytí, přímo v úkrytových
prostorách je připraveno 30 lůžek k nouzovému
ubytování osob v případě jakékoliv mimořádné
situace.
Ve strojovně je umístěn dieselagregát ČKD AS3TN o
výkonu 36 kVA, z roku 1989, po renovaci s plně
automatizovaným startem po výpadku proudu,
elektronickým řízením a diagnostikou.
Ventilátor
je typu Janka RVI 400-3N (výkon 0,4m3/s).
Odolnost
je, vzhledem ke shodnému typovému řešení, u všech
tří objektů stejná - stupeň 4, s dobou zpohotovění
do 72 hodin a dobou ukrytí rovněž 72 hodin. Systém
elektrického soustrojí a filtroventilace je rovněž
všude shodný, typu FVZ-STOU-ES (ventilátory Janka a
elektrické soustrojí ČKD, další generace FVZ
především pro velkokapacitní úkryty, navazující na
systémy několika FVZ 50/100, 200c, 300a, 300b, 300c,
1000a, zapojené paralelně). Úkryty
spravoval až do svého zrušení Bytový podnik města
Pardubic. Od roku 2001 odpovídá za jejich provoz a
údržbu, v souladu se zákonem č. 239/2000 Sb., o
integrovaném záchranném systému, Statutární město
Pardubice, které je jejich vlastníkem, a to
prostřednictvím magistrátu města.
|
Organizace
života ve městě během válečného stavu
V 70. až 80. letech okresní štáb Civilní obrany v
Pardubicích počítal s ukrytím 12500 osob ve
stálých tlakově odolných úkrytech III. - IV.
třídy odolnosti (zodolněné sklepy až
samostatně stojící speciální úkryty),
rozmístěných povětšinou shlukovitě v
oblastech koncentrace obyvatelstva (velká
sídliště jako Dukla, Višňovka, Židov,
Dubina). Dalších 12500 osob by našlo ukrytí
v objektech Civilní obrany závodů, u kterých
byli zaměstnáni (např. Paramo, Explosia,
Tesla n.p.).
Těchto 25000 obyvatel,
vesměs zaměstnanců státosprávních institucí
a strategických závodů, by tvořilo takzvanou
"Válečnou směnu", zajišťující průmysl pro
válečné hospodářství a nouzový chod města.
Řízení společnosti by pak zajišťoval štáb
Civilní obrany okresu Pardubice (z úkrytu ve zodolněném objektu na Pardubickém zámku,
po roce 1965 ze zodolněného VS ve Dřítči) a
dalších 5 až 6 velitelských stanovišť
jednotlivých služeb CO (namátkou doprava - VS JŘSD a OPK - systém jednotného řízení
silniční dopravy a obnovy pozemních
komunikací - v úkrytu v provozních prostorách pod nádražím ČSD,
spoje - VS pod telekomunikační věží na
Masarykově náměstí, požární služba - úkryt
pod ústředím HZS v Teplého ulici atd.).
Ostatní obyvatelstvo mimo "válečnou směnu"
by bylo evakuováno upravenými dopravními prostředky
ČSAD dle směrnic systému EVA
do venkovských částí okresu (k ukrytí v
upravených sklepech rodinných domů, předem
vytipovaných a vedených jako improvizované
úkryty CO) nebo do předem zajištěných a připravených objektů
v prostoru "Vysočina" (povětšinou rekreační
a jiné objekty).
Každá obec měla tedy stanoveny tzv.
"korigované počty", které znamenaly snížení
(ohrožené oblasti) nebo navýšení počtu
obyvatel v době ohrožení státu. |
zdroje: - článek
by nemohl vzniknout bez podpory Oddělení krizového
řízení Magistrátu města
Pardubice
- poděkování za odborné konzultace v oblasti Civilní
obrany patří
panu Václavu Vyšatovi
|
autor:
Petr Kunc |
|
Původní článek z 19. června 2008
již nebyl později upravován |
|
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
